pátek 31. října 2008

Vývoj terorismu v Pákistánu

Úvod

V červenci roku 1977 převzal veškerou moc v Pákistánu generál Zijául Hak. Již potřetí tak vládla v zemi armáda. O dva roky později, 25. prosince 1979, vstoupila vojska SSSR do Afghánistánu. Tato a další pozdější události v Afghánistánu předznamenaly vznik terorismu v dnešním Pákistánu.

Válka v Afghánistánu

Během války v Afghánistánu se rozmohl obchod se zbraněmi a narkotiky po celém Pákistánu. Do Pákistánu začaly proudit miliony afghánských uprchlíků a pákistánská vláda začala budovat výcviková střediska pro afghánské bojovníky za islám (mudžáhidy). Důležitější však byl vývoj v samotném Afghánistánu. Sovětská vojska nebyla schopna dlouhodobě čelit partyzánské válce afghánských povstalců. Kvůli tvrdé politice Ronalda Reagana vůči SSSR nebyla schopna sovětská vláda dále financovat nákladnou válku. Roku 1987 utratila vláda USA v Afghánistánu 630 milionů dolarů. Zbraně dodávaly afghánským povstalcům i např. Saúdská Arábie nebo Pákistán. Z ekonomických a politických důvodů stáhl SSSR do února 1989 z Afghánistánu všechna svá vojska. Ve válce padlo asi 15 000 Sovětů a milion Afghánců. Asi 400 000 Sovětů bylo postiženo nemocemi jako tyfus nebo žloutenka.
Prosovětský režim v Kábulu se udržel až do roku 1992. Po jeho pádu vypukl v zemi chaos, kdy došlo k občanské válce mezi militantními skupinami, které bojovaly o moc. Ve válce zvítězilo fundamentalistické hnutí Taliban, které v roce 1996 dobylo Kábul a prohlásilo Afghánistán za muslimský stát.

Útoky 11. září a důsledky

Teroristé provedli 11. září 2001 pomocí unesených letadel útoky na New York a Washington, při kterých zahynuly tisíce lidí. Z tohoto činu byla obviněna islámská organizace Al–Kajdá vedená mezinárodně hledaným teroristou Usámou bin Ládinem. Ten se skrýval v Afghánistánu, kde vládl islámský talibanský režim. Opoziční skupiny v Afghánistánu vytvořily v boji proti Talibanu Severní alianci. Vlády USA a Velké Británie se rozhodly pomoci těmto skupinám a v rámci boje proti terorismu v říjnu 2001 zahájily na území Afghánistánu rozsáhlé vojenské operace pod názvem „Trvalá svoboda“. Spojenecké jednotky v listopadu dobyly Kábul a svrhly vládu Talibanu. Moc v zemi převzala dočasná vláda, na níž se shodli představitelé opozice na jednáních v německém Petersbergu.
Tím se však terorismus rozšířil do sousedního Pákistánu. Odpor jednotek Talibanu dál aktivně pokračuje na území Afghánistánu, což si vyžaduje přítomnost vojenských spojeneckých jednotek, ale také na území Pákistánu. Taliban využívá hraničních pákistánsko-afghánských oblastí jako své útočiště.

Vývoj v Pákistánu

Dne 12. října 1999 provedl liberální muslim generál Parvéz Mušarraf již pátý vojenský převrat v historii země. Zrušil ústavu, rozpustil parlament a sám se postavil do čela výkonné moci s titulem „hlavní výkonný úředník“ (Chief Executive Officer). Do klíčových pozic státní správy jmenoval sobě oddané důstojníky a řízením státu pověřil sedmičlennou polovojenskou Národní bezpečnostní radu (National Security Council). Po převratu se v Pákistánu neprojevil neklid obyvatelstva, protože většina národa vojenský puč a pád zkorumpované vlády přivítala. Většina světových státních představitelů však postup armády odsoudila. Evropská unie přerušila pomoc Pákistánu, Velká Británie pozastavila Pákistánu členství v Commonwealthu a administrativa Billa Clintona vyzvala k návratu k demokracii a k respektování ústavy.

Vztahy s USA

Ke zlepšení vztahů se Západem a USA paradoxně došlo po rozšíření terorismu z Afghánistánu do Pákistánu. Po útocích z 11. září prezident Mušarraf začal spolupracovat s USA proti teroristickým hnutím (Taliban, Al–Kajdá), která operují u pákistánsko- afghánských hranic. Podle vlády USA je kooperace s Pákistánem klíčová pro úspěšný boj proti terorismu v dané oblasti. Spojenectví USA a Pákistánu je však podle administrativy George Bushe křehké a nestabilní, a proto je zde ještě spousta práce, aby se dosáhlo snížení počtu zbraní v zemi, stabilizace politického systému a vybudování demokracie, zlepšení pákistánsko–indických vztahů. Vláda USA rovněž kritizovala říjnové volby z roku 2002, které podle ní neodpovídaly standardům Západu. Dlouhodobě vláda USA také kritizuje silné postavení pákistánské armády a obává se nárůstu protiamerických nálad v zemi, které mohou narušit pákistánsko–americké spojenectví.

Vztahy s Afghánistánem

Konkrétní rysy spojenectví s Afghánistánem se začaly utvářet v lednu roku 2008, kdy afghánský prezident Hamid Karzáí osobně navštívil prezidenta Mušarrafa v Islámábádu. Hamid Karzáí prohlásil, že spolupráce mezi Afghánistánem a Pákistánem je nutná pro posílení bezpečnostní situace v zemi, a že ideálním krokem by bylo vytvořit kooperaci podobnou té, jakou vytvořila Francie a Německo (dva bývalí nepřátelé) po druhé světové válce. Hamid Karzáí rozvíjí spolupráci i po abdikaci prezidenta Mušarrafa v srpnu 2008. Dne 24. září 2008 projednával Pákistán a Afghánistán koordinaci svých vojenských jednotek na hraničních územích. Afghánský ministr obrany Abdul Rahím Wardak navštívil v září 2008 Washington a prohlásil, že do takové akce by měly být zapojeny i jednotky USA a NATO. O měsíc později 27. října 2008 se konalo v Islámábádu tradiční shromáždění kmenových náčelníků Pákistánu a Afghánistánu, které navázalo na podobné setkání z roku 2007. Afghánský prezident Karzáí je také široce podporován vládou USA. Už v září 2008 (rok před prezidentskými volbami) začaly USA s předvolební kampaní na podporu současného afghánského prezidenta, když U.S. Council on Foreign Relations (CFR) označil prezidenta Karzáího za jediného možného kandidáta na prezidentský post.

Komentář

Pro další vývoj v klíčové oblasti pákistánsko–afghánské hranice bude bezesporu důležité, jak úzce budou v budoucnosti spolupracovat vlády a vojenské jednotky Pákistánu, Afghánistánu a USA. Čím kvalitněji budou schopny spolupracovat, tím dříve budou hnutí Taliban a Al–Kajdá poražena. Než však dojde k porážce těchto hnutí, čeká ještě zainteresované vlády spousta náročné práce.
Za prvé, Pákistán i Afghánistán jsou politicky nestabilními zeměmi, kde měly vždy armádní složky velice silné postavení. Od roku 1947 (kdy získal Pákistán nezávislost na Britské Indii) došlo v zemi k pěti vojenským převratům a v důsledku toho k mnoha změnám v zahraniční politice. Poslední pákistánský „vojenský prezident“ generál Mušarraf nasměroval Pákistán ke spolupráci s USA a západními zeměmi. V srpnu však byl donucen k rezignaci a jeho místo zaujal prezident Asíf Alí Zardárí. Ten již tak tolerantní k operacím vojenských jednotek USA na pákistánském území není. Dne 27. října 2008 pravděpodobně americké řízené střely (vláda USA někdy svou zainteresovanost na podobných operacích popírá) zabily 20 teroristů z hnutí Taliban, včetně vysoce postaveného teroristy Mohammada Omara, v Jižním Vázirístánu. Prezident Zardárí tento čin odsoudil a prohlásil, že nebude ve své zemi tolerovat násilí. Politické neshody mezi státníky USA a Pákistánu však nahrávají teroristickým hnutím a také mohou vést k sílícím protiamerickým náladám obyvatelstva. Klidně by se mohla opakovat situace z 60. let 20. století. Tehdy během vlády generála Ajjúba Chána běžně docházelo k protiamerickým demonstracím a nepokojům a množily se požadavky na vystoupení ze západních vojenských struktur (paktů CENTO a SEATO). Takový politický vývoj (který se nedá vyloučit) by v Pákistánu znamenal zesílení aktivity hnutí Al–Kajdy a Talibanu. Z tohoto pohledu se nemůžeme divit vládě USA, že v podobně politicky uspořádaném Afghánistánu se již dopředu snaží zajistit vítězství proamericky orientovaného prezidenta Karzáího (viz výše).
Za druhé, Pákistán i Afghánistán jsou zemědělskými rozvojovými zeměmi. Světovou bankou jsou řazeny do kategorie nejchudších zemí (Low Income). Ekonomika sice zažívá růst, pořád zde ale zůstávají problémy se zajištěním kvalitní čisté pitné vody, v důsledku znečištění vnitřních prostor (obydlí) umírá 30 000 dětí ročně, atd. K úspěšnému vyřešení problému terorismu bude proto potřeba také zlepšení ekonomické, sociální a životní úrovně země. Dnes dochází k tomu, že někteří Pákistánci sympatizují s militantními skupinami, protože obchod s drogami nebo se zbraněmi je pro ně jediným zdrojem obživy. Pokud se kvalita života v zemi co nejrychleji zvýší, podpora tohoto druhu nelegální činnosti bude postupně slábnout. Při rychlejším růstu ekonomiky, vzdělání, atd. bude rovněž postupně slábnout pozice armády a dojde postupně k uklidnění a upevnění politického systému. Potrvá však ještě hodně dlouho, než ke všem těmto změnám dojde a než bude regionální terorismus v oblasti pákistánsko–afghánských hranic minulostí.



Seznam použitých zdrojů:

Marek, J. Pákistán. 1. vyd., Praha: Libri, 2002. 204 s.

Newark, T. Rozhodující bitvy dějin. 1. vyd., Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 200 s.

Veselý, Z. Dějiny mezinárodních vztahů. Aleš Čeněk. Plzeň: 2007. 596 s.

Kronstadt, A., K. Report for Congress Pakistan-U.S. Anti – Terrorism Cooperation [online], [cit. 2008-10-31]. http://www.fas.org/man/crs/RL31624.pdf

Karzáí, H. The War Against Terrorism Is Not in Afghanistan, but Pakistan [online], [cit. 2008-10-31]. https://asa.osu.cz/+CSCO+1h756767633A2F2F6A6A6A332E7661677265667076726170722E6A7679726C2E70627A++/cgi-bin/fulltext/119406314/PDFSTART

Nazarí, M. Karzai, the best presidential candidate?. [online], [cit. 2008-10-31].
http://www.kw.af/english/321/1_report.php

Pakistan, Afghanistan discuss joint border force.Weekly Kabul [online].2008[cit. 2008-10-31]. http://www.kw.af/english/321/1_weekly.php

'US strike' kills Taleban leader.BBC [online].2008, [cit. 2008-10-31]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7692373.stm

Světová banka [online]. [cit. 2008-10-22]. http://geo.worldbank.org/

Světová banka [online]. [cit. 2008-10-22]. http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/SOUTHASIAEXT/0,,contentMDK:21459418~pagePK:146736~piPK:146830~theSitePK:223547,00.html

1 komentář:

  1. Dobrý den pánové,
    GRATULUJI k první analýze. Myslím si, že jste ji zvládli bravůrně. Není na škodu, že je kratší než jsem si představoval, ale Váš komentář ji umocňuje. Řekl bych, že raději komentujete než analyzujete, ne? Příště bych do analýzy vložil více informací ze součastnosti. Zamyslete se nad používáním pojmu Afghánec. Myslíte si, že většina Afghánců má cestovní pas? Cítí se Afghánci být Afghánci či příslušníky jen nějakého etnika? Jak je to s jejich identitou? Podívejte se, jak správně uvádět zdroje, máte tam drobné nepřesnosti. Opravte je. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů. Mgr. Aleš Ottmár

    OdpovědětVymazat