Během celého semestru jsme sledovali dění v Pákistánu. Věnovali jsme se terorismu, ekonomické situaci, politické situaci a vztahům s Indií. Nyní můžeme rekapitulovat.
Terorismus
Do Pákistánu se terorismus rozšířil po útocích 11. září 2001. Vlády USA a Velké Británie se o měsíc později rozhodly odstranit extrémistické skupiny z Afghánistánu a svrhnout talibanský režim. Tato operace, která nesla jméno Trvalá svoboda, byla úspěšná a spojenecké jednotky dobyly za měsíc bojů Kábul. Teroristé ze skupin Al-Kajdá a Taliban uprchli do sousedního Pákistánu. Příslušníci Al-Kajdy a Talibanu využívají hlavně oblasti Severozápadní pohraniční provincie a FATA (Federálně spravované kmenové území).
Po těchto událostech začal prezident Mušarraf spolupracovat s vládou USA. Spojenectví vydrželo dodnes, je ale nestabilní. Vysoce postavení vojenští i političtí představitelé USA (např. ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, vrchní velitel generál Petraeus, admirál Mike Mullen, atd.) sice relativně často navštěvují prezidentské sídlo v Islámábádu, ale současný prezident Zardárí i další představitelé pákistánské vlády často kritizují USA. Američané totiž uplatňují tvrdý postup v rámci boje proti terorismu, se kterým čelní pákistánští politici ne vždy souhlasí. Vláda USA je Pákistánem často kritizována např. za raketové útoky proti Talibanu a Al-Kajdě. Podle pákistánské vlády při nich umírají i civilisté. Faktem ale je, že vláda USA si ze stížností pákistánských politiků nedělá příliš „těžkou hlavu“ a naopak ještě přitvrdila. Tato strategie vede na jednu stranu k úspěchům (např. ke konci října po rozsáhlé ofenzivě kapitulovaly jednotky Talibanu v oblasti Bajauru), na druhou stranu ke zvýšení teroristických útoků a ke zhoršení bezpečnostní situace v zemi. V Pákistánu prakticky není dne, kdy by nedošlo k nějakému teroristickému útoku. Kromě civilního obyvatelstva jsou terčem i vojáci, policisté i politici. Sebevražedný atentátník např. ukončil bezpečnostní setkání pákistánských politiků, které začalo 8. října tohoto roku. O měsíc později, 10. listopadu, byl dokonce unesen vojenský konvoj jednotek NATO, který vezl zásoby do Afghánistánu.
Do budoucna bude pro úspěšný boj s terorismem na území Pákistánu důležité spojenectví USA, Pákistánu a také Afghánistánu. Pákistánsko-afghánské vztahy jsou na velice dobré úrovni od invaze SSSR do Afghánistánu v roce 1979. Pákistán poskytoval afghánským uprchlíkům azyl a také dodával zbraně afghánským povstalcům (mudžahedínům). Pákistán i Afghánistán navíc v současnosti řeší úplně stejný problém terorismu. Vztahy USA a Pákistánu už jsou složitější. Současný pákistánský prezident Zardárí sice chce zlikvidovat terorismus, ale je méně tolerantní k operacím cizích vojsk na pákistánském území než bývalý prezident Mušarraf. Největším nebezpečím do budoucna je ale zvyšování protiamerických nálad u veřejnosti. Již nyní někteří Pákistánci sympatizují raději s drogovými dealery Al-Kajdy a Talibanu, kteří jim zajišťují obživu, než s americkými vojáky.
Ekonomická situace
Od roku 2001 se ekonomická situace v Pákistánu zlepšila, pořád ale je špatná. Nepříznivý dopad měly globální výkyvy (vyšší ceny potravin a ropy, finanční krize), které donutily pákistánskou vládu požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond. Ten 24. listopadu 2008 poskytl Pákistánu půjčku přes 7,5 miliardy dolarů. Kromě terorismu bude muset pákistánská vláda vyřešit v budoucnu typické problémy chudé rozvojové země. Nedostatek elektřiny a časté výpadky vedly v tomto roce k mnoha demonstracím. Přes 40 procent pracujících je zaměstnáno v zemědělství, které ale není zrovna na vysoké úrovni. Přes 20 procent obyvatel (v Pákistánu jich žije asi 170 milionů) trpí nedostatkem potravy. Úmrtnost dětí do pěti let věku je pro Evropana jen těžko uvěřitelných 100 promile. Od roku 1990 se kvůli nekvalitnímu zemědělství a zavlažování rozšiřuje malárie. Skoro polovina městského obyvatelstva žije ve slumech a přes 60 procent venkovanů nemá přístup k nezávadné, čisté pitné vodě. Sociální a ekonomická situace pákistánských obyvatel se sice zlepšila a zlepšuje, pořád ale není zrovna ideální. Asijská rozvojová banka tvrdí, že pákistánský ekonomický rozvoj je příliš pomalý, a proto nebudou splněny cíle Miléniové deklarace OSN. Světová banka zase řadí Pákistán do nejchudších zemí světa.
Pro budoucí zlepšení pákistánské ekonomiky bude důležitá spolupráce se strategickými partnery. Pákistán je členem integrace FOP (Friends of Pakistan), jejímiž členy jsou také např. USA, Francie, Čína a Saudská Arábie. Tato integrace, která sdružuje rostoucí ekonomiky třetího světa, státy G8 a bohaté ropné státy, může Pákistánu v budoucnu výrazně pomoci při ekonomickém růstu. Důležité také bude, jak efektivně bude pákistánská vláda investovat peníze od Mezinárodního měnového fondu a jiných dárců (Světové banky, Asijské rozvojové banky, Evropské komise, Velké Británie, Německa, Norska, Švýcarska a Japonska).
Politická situace
Pákistán se od roku 1970 dělí na 4 provincie (Paňdžáb s hlavním střediskem Láhaur, Sind s hlavním střediskem Karáčí, Balúčistán se střediskem Kvéta, Severozápadní pohraniční provincie se střediskem Péšávar), z nichž každá má několik krajů. Mimo provinční systém stojí oblast FATA a Území federálního hlavního města. Pákistán také spravuje na základě dohody OSN z roku 1949 území Kašmíru. Kašmír má 2 správní jednotky (Azád Kašmír a Severní oblast), které mají speciální status a jsou řízeny speciálním ministerstvem.
Pákistánská vláda má problémy s kontrolou v oblastech FATA, Severozápadní pohraniční provincie a Severní oblasti. Malý vliv centrální vlády v Islámábádu v provinciích FATA a Severozápadní pohraniční provincie souvisí s vysokou mírou autonomie lokálních vlád. Všechny 4 pákistánské provincie mají svého guvernéra, radu ministrů a provinční sněm. Zdravotnické, sociální, vzdělávací, zemědělské a jiné služby si zajišťují provinční vlády samy. Federální vláda se sice snaží posílit svůj vliv, ale např. v Severozápadní pohraniční provincii neúspěšně. Zde navíc v roce 2001 provedl prezident Mušarraf ne zrovna šťastnou reformu, která způsobila to, že dnes v celém Pákistánu existuje přes 5000 lokálních vlád. Pákistánská vláda není schopná kontrolovat dění ani v provinčních vládách, natož pak v hierarchicky níže postavených vládách.
Území Severní oblasti je osídleno lidmi, kteří se chtějí vymanit z pákistánské nadvlády a připojit se k Indii. Proto ani vláda pevné ruky nemůže zajistit pákistánské federální vládě kontrolu v regionu. Federální vláda proto také podporuje separatistické organizace (nejznámější takovou organizací je Laškar-e-Tajba). Centrální vláda nechce přijmout žádný demokratický systém v oblasti a v některých regionech jsou omezována lidská práva.
Dlouhodobou slabinou politického systému Pákistánu je silné postavení armády a tajné služby ISI. Od rozpadu Britské Indie v roce 1947 provedli armádní činitelé 5 státních převratů. Na armádu je vyčleňováno skoro 60 procent peněz ze státního rozpočtu. Řediteli mnoha státních i soukromých podniků jsou bývalí důstojníci. Tajná služba ISI se někdy chová jako „stát ve státě“. Až donedávna dokonce měla tajná služba dokonce svou vlastní politickou stranu. Teprve 25. listopadu oznámil Šáh Mehmúd Quréší, pákistánský ministr zahraničí, že tento politický subjekt (který navíc byl obviňován západními státy z podpory Talibanu) byl rozpuštěn.
Vztahy s Indií
Vztahy s Indií jsou v současnosti jedním z mediálně sledovaných témat. Indicko-pákistánské vztahy nejsou dobré už od rozpadu Britské Indie od roku 1947. Již tehdy začal spor o Kašmír, který vyústil ve dvacátém století ve 4 ozbrojené konflikty. Současné vztahy se nesou ve znamení teroristických útoků v Mumbaji, které proběhly koncem listopadu. Z těchto útoků bylo obviněno tajnými službami Indie a USA a indickými policejními orgány již výše zmíněné hnutí Laškar-e-Tajba. Pákistán byl dále obviněn z přímé podpory teroristů. I kdyby pákistánská vláda neměla s mumbajskými útoky nic společného, tato událost jasně ukázala, že vzájemné vztahy mezi Indií a Pákistánem jsou velice křehké. Ani zadržení teroristy Lakhviho (hlavního organizátora útoků) pákistánskými speciálními jednotkami 8. prosince nepřineslo uvolnění napětí. Naopak, indický tisk i někteří odborníci na terorismus tvrdí, že Pákistán zatkl Lakhviho jen kvůli mezinárodnímu nátlaku (což nelze vyloučit).
Vztahy Pákistánu a Indie pozorně sledují USA. Pákistán je klíčovou zemí v boji proti terorismu a spory s Indií tomuto boji nijak nepomáhají. Proto po mumbajských útocích hned několik politiků a vojenských představitelů USA navštívilo Islámábád (nezávisle na sobě). Uklidnit situaci přiletěl i britský premiér Gordon Brown. I EU chce do budoucna upevnit vztahy s Pákistánem a zmírnit napětí v regionu. Zájem USA a EU je pochopitelný – Indie i Pákistán vlastní jaderné zbraně a případný konflikt by mohl mít katastrofální následky.
Literatura:
Pro shrnutí jsme využili všechny dříve použité zdroje pro analýzy a zprávy.
středa 17. prosince 2008
sobota 13. prosince 2008
Analýza
Indicko-pákistánské vztahy
Minulost indicko-pákistánských vztahů
Minulost indicko-pákistánských vztahů
O indicko-pákistánských vztazích můžeme říct, že je to hlavně souboj dvou odlišných kultur - hinduistů a muslimů. Z historického hlediska je proto nutné zajít až do doby, kdy dochází k prvním konfliktům. Na počátku 8. století šíří islám v Indii arabové, kteří obsadili Sind a Multán(jsou to oblasti dnešního Pákistánu kolem řeky Indus). Byli zadržení vojenskou dynastií radžpútánů. Další můslimské expanze na indický poloostrov probíhali kolem roku 1000 a na konci 15. století. Od muslimů Hindové přejímali válečné zkušenosti a začali vytvářet pravidelné a placené armády. Vzniklé sultanáty byly postupem času pohlceny mughalskou říší, která ovládla celý indický poloostrov. Vlivem kolonizace problémy mezi muslimy a hindy do jisté míry utichly, protože zde byl nový problém a to v podobě závislosti.
V roce 1947 zanikla Britská Indie a subkontinent byl rozdělen na dvě nezávislé země:
převážně hinduistickou Indii a muslimský stát Pákistán. Pákistán byl samozřejmě založen na základě náboženské orientace. Tento stát se skládal ze dvou částí - Západního a Východního Pákistánu. Tato území byla od sebe vzdálena asi 1800 km.
Vztahy Pákistánu s Indií byly špatné již při rozdělení. Bylo to způsobeno hinduisticko-muslimskými srážkami, masovou emigrací a indicko-pákistánským konfliktem o držení velké severní provincie Kašmír, o čemž jsme se trochu zmínili v minulé analýze. Spor o Kašmír se odrazil hned v několika válkách - v roce 1947 (první válka o Kašmír), následovala v roce 1965 druhá válka o Kašmír, v roce 1971 proběhla třetí válka, která byl úzce spojena s bangladéšskou osvobozeneckou válkou a poslední, která proběhla v roce 1999 (kárgilská válka). Na zhoršení politických, ale i kulturních vztahů se podepsal vznik samostatného Bangladéše z Východního Pákistánu. Jahjá Chán byl vojenským představitelem celého území.V roce 1970 zorganizoval celostátní volby do shromáždění, které mělo vytvořit novou ústavu. V Západním Pákistánu zvítězila Pákistánská Lidová strana (PPP) vedená Zulfikarem Alím Bhuttem. Ve Východním Pákistánu vyhrála liga Awami, jejímž vůdcem byl šejk Mujibur Rahmán. Ten byl také vězněn za agitaci větší samosprávnosti celého regionu.
Jáhja Chán odmítl návrhy na samosprávu ligou Awami, což vyústilo ve vyhlášení Východního Pákistánu nezávislám státem pod názvem Bangladéš. Pákistánská armáda vstoupila do země a podnikla brutální pokus o rozdrcení odporu vzniklého Bangladéše. Hrozná zvěrstva, která probíhala v zemi, donutila miliony lidí utéct do Indie. Ta potom vojensky zasáhla do konfliktu a pákistánskou armádu porazila. Pákistánský vojenský režim byl zdiskreditován a byla nastolena demokracie.
Jedním z faktorů, které ovlivňují vztahy mezi Indií a Pákistánem, jsou atomové zbraně.
Současné pákistánsko-indické vztahy
Současné vztahy mezi Indií a Pákistánem nejsou zrovna ukázkové. Situace se navíc zhoršila po teroristických útocích v Mumbaji. Indie v průběhu vyšetřování začala tvrdit, že útočníci pocházeli z Pákistánu. Od útoků v Mumbaji (které proběhly 27. - 29. listopadu) nabraly události rychlý spád a Pákistán se ocitl pod silným diplomatickým tlakem. Současnou situaci v oblasti pozorně sledují také USA, pro které je Pákistán důležitou zemí v rámci boje proti terorismu. Zmírnit napětí v oblasti chce ale také EU a OSN, zvláště když Pákistán i Indie vlastní jaderné zbraně.
Souhrn událostí v posledních čtrnácti dnech
Výše zmíněné teroristické útoky skončily po třech dnech 29. listopadu, kdy indické policejní jednotky dostaly hotel Tádž Mahal pod kontrolu. Objevily zde skoro dvě stě mrtvých. Pozdější vyšetřování indických úřadů a tajných služeb USA ukázalo, že za útokem stojí pravděpodobně hnutí Laškar-e-Taiba, které sídlí v pákistánské části Kašmíru, a které je obviňováno ze stovek útoků v regionu od roku 1990. Indická vláda okamžitě obvinila Pákistán z přípravy útoku a požádala o vydání asi dvaceti pákistánských teroristů (podle Indie). Pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí to ale odmítl a dodal, že pákistánští občané budou případně souzeni v Pákistánu. Tyto události vedly ke zhoršení vztahů mezi Indií a Pákistánem. USA a další země, světové veřejné mínění a tisk však stojí na indické straně, a proto se Pákistán ocitl v izolaci a pod mezinárodním diplomatickým tlakem.
Podle některých protiteroristických odborníků je pákistánská vláda skutečně nevinná. Například Samína Ahmedová, ředitelka ICG (Mezinárodní krizové skupiny = International Crisis Group) pro oblast Jižní Asie, si myslí, že za útoky by mohla stát Al-Kajdá. Vlády USA a Pákistánu jednaly v listopadu o koordinovaném postupu v boji proti militantním hnutím. Proto si Saníma Ahmedová myslí, že mumbajské útoky jsou akcí Al-Kajdy, která potřebovala „oddechový čas“, narušit spojenectví Pákistánu a USA a vyvolat v oblasti chaos. To, kdo byl skutečným organizátorem útoků v Mumbaji, se veřejnost možná nikdy nedoví, protože celou pravdu budou znát jen tajné služby zainteresovaných zemí. Ať už ale akci zorganizoval kdokoliv, podařilo se mu vyvolat velký zmatek a napětí mezi dvěma tradičními rivaly a „jadernými mocnostmi“.
Proto už v pondělí 1. prosince Condoleezza Riceová, ministryně zahraničních věcí USA, vyzvala Pákistán a Indii k úplné spolupráci. Z Londýna vzkázala, že „nastal čas ke kompletní, absolutní, úplné spolupráci a kooperaci“. Condoleezza Riceová poté zkrátila své turné po Evropě (vynechala návštěvu Říma a Helsinek) a vydala se urychleně do Indie.
O den později, v úterý 2. prosince, nabídl Šáh Mehmúd Quréší, pákistánský ministr zahraničí, pomoc indické vládě při vyšetřování. Šáh Quréší dodal, že Pákistán si přeje mít dobré vztahy s Indií. Ve stejný den také Prajáb Mukherjee, indický ministr zahraničí, prohlásil, že Indie nebude reagovat na mumbajské útoky vojenskou akcí. Také dodal, že Indie požaduje vydání dvaceti pákistánských teroristů.
Během dalších dvou dnů navštívili Pákistán vysocí představitelé USA. Nejprve zamířila do Islámábádu Condoleezza Riceová, ministryně zahraničí USA, a po ní také vysoce postavený admirál Mike Mullen. Z Washingtonu naléhala na Pákistán také Dana Perino, tisková mluvčí Bílého domu.
Mezitím samozřejmě probíhalo vyšetřování mumbajských útoků, které přineslo první výsledky. Dne 3. prosince oznámil Hasan Gafúr, jeden z indických policejních vyšetřovatelů, že jediný zadržený terorista, který přežil, pochází z Pákistánu. Prezident Zardárí reagoval na dotazy novinářů ze CNN tím, že Indie nepředložila žádný jasný důkaz. Dodal, že „pákistánský stát nenese žádnou odpovědnost“ za události v Mumbaji. O dva dny později, v pátek 5. prosince, napsal indický deník The Times of India, že policisté mají důkazy o napojení útočníků na pákistánskou tajnou službu ISI. S odvoláním na blíže nespecifikované zdroje z indických tajných služeb deník napsal, že „napojení Inter-Services Intelligence (ISI) bylo jasné a evidentní“.
Zklidnit situaci v oblasti se pokusil i senátor John McCain, bývalý kandidát na prezidenta USA, který navštívil postupně Dillí a Islámábád. Avšak neúspěšně, protože v sobotu 6. prosince došlo v Indii k protestům hindských nacionalistů. Například ve městě Ayodhya spálili hindští extrémisté před místním hindským chrámem pět pákistánských vlajek a provolávali „protipákistánská“ hesla.
K mírnému uvolnění napětí v regionu došlo 8. prosince, kdy pákistánské speciální jednotky zadržely pravděpodobné organizátory Mumbajských útoků. V hlavním městě pákistánské části Kašmíru byli zatčeni teroristé Masúd Azhar a Zaki-ur-Rehman Lakhvi. O úspěšném zásahu informoval Ahmad Mukhtar, pákistánský ministr obrany. Ani tato událost ale nevedla k úplnému uklidnění situace, protože pákistánská vláda znovu odmítla vydat zadržené do Indie.
Situaci v oblasti bedlivě sleduje i EU. Dne 9. prosince se v Bruselu konala schůzka ministrů zahraničních věcí členských států EU. Ministři se shodli na tom, že EU musí do budoucna zesílit politické vazby na Pákistán, protože jde sice o nebezpečnou, ale důležitou zemi. EU chce do budoucna zlepšit politický dialog s Pákistánem v oblastech boje proti terorismu, obchodu a nešíření jaderných zbraní. Během českého předsednictví se EU také bude snažit uspořádat první summit mezi EU a Pákistánem.
Dne 11. prosince zareagovala i OSN. Bezpečnostní shromáždění OSN vypsalo sankce pro čtyři Pákistánce z hnutí Laškar-e-Taiba. Ministerstvo zahraničí USA tento krok uvítalo, protože to podle něj omezí aktivity teroristů (nebudou moci volně cestovat, převádět peníze z bankovních účtů, atd.). Pákistánská vláda pouze zopakovala, že pákistánští teroristé budou souzeni v Pákistánu.
Ve stejný den oznámila indická vláda, že již vypracovala kompletní plán na zpřísnění bezpečnostních opatření v zemi, aby se už neopakovaly události z Mumbaje.
O den později, 12. prosince, se rozhodl odletět do Indie britský premiér Gordon Brown. V sobotu by se měl setkat s indickým ministerským předsedou Manmohanem Singlem. Ve stejný den se rozhodla pákistánská vláda vyslat do Dillí svou delegaci. Toto rozhodnutí schválil i britský ministr zahraničí David Miliband.
Komentář
Od rozpadu Britské Indie v roce 1947 nejsou vztahy mezi Indií a Pákistánem příliš dobré. Současné události jen dokázaly, jak křehké vztahy mezi oběma zeměmi panují. Obě země jsou však důležitými z geopolitického hlediska. Pákistán je po svržení talibanského režimu v Afghánistánu v roce 2001 důležitým centrem boje proti terorismu, protože extrémisté z militantních hnutí se přesunuly do Pákistánu. Indie je zase do budoucna lákavou destinací pro příliv zahraničních investic, protože Indii se podařilo nastartovat ekonomický růst. Indie i Pákistán navíc vlastní jaderné zbraně, a proto by případný vojenský střet mohl mít katastrofální následky. Z těchto důvodů je důležité zachovat v regionu stabilitu, což se zatím nedaří. Obě země musí do budoucna ještě vyřešit spoustu problémů.
Ze špatných politických vztahů vyplývá i to, že na indicko-pákistánsko hranicích je pouze jediný fungující hraniční přechod Attari-Waghah. Další takovou kuriozitou je zápas o rolování vlajky. K tomuto utkání dochází na již zmíněném hraničním přechodu. Po čtvrté hodině se hraniční přechod uzavírá a začíná zmíněná akce. Vojáci obou stran vyběhnou před vrata a začnou rolovat vlajku a pak se ji snaží co nejrychleji poskládat. Výsledky samozřejmě nebývají nikdy známé, ale dav šílí a vykřikuje povzbuzující hesla. To že se politická situace odráží i ve sportu, dokazuje pozastavení zápasu Indie s Pákistánem v kriketu (což je jedna z mála věcí, které obě strany berou velmi vážně).
Problémy Pákistánu jsme nastínili v minulých analýzách – chudoba, negramotnost, malárie, vysoká úmrtnost dětí do pěti let a při porodech, obchod s drogami, nedostatečná infrastruktura a elektrifikace, terorismus v problémových oblastech (FATA, Severní oblasti a Severozápadní pohraniční provincii), ještě pořád silné postavení armády a tajné služby ISI, příliš velká autonomie a pravomoci lokálních vlád. Pokud chce Pákistán do budoucna všechny tyto problémy vyřešit, měl by urovnat vztahy se svými sousedy, aby měl klid na řešení svých vnitřních záležitostí. To ale nebude do budoucna jednoduché kvůli pákistánskému veřejnému mínění. Pákistánská vláda možná chce účinně spolupracovat s Indií na vyšetřování útoků v Mumbaji a ustoupit nátlaku Indie a USA. Pokud to ale udělá, může klidně dojít k vlně nespokojenosti pákistánského obyvatelstva a k dalším problémům. Pákistánský tisk dokonce obvinil tajné služby Izraele, USA a Indie z vykonstruování důkazů. Můžeme jen čekat, jak se situace vyvine v budoucnu.
Seznam literatury:
As it happened: Mumbai attacks 29 Nov. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7756073.stm
India announces security overhaul. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7776756.stm
UN sanctions for Pakistan group. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7776722.stm
Pak crackdown to avoid terrorist state tag: Ministr. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/Pak_crackdown_to_avoid_terrorist_state_tag_Minister/articleshow/3828607.cms
British PM Gordon Brown to visit India on Sunday. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://timesofindia.indiatimes.com/ British_ PM _ Gordon _ Brown _ to_visit_India_on_Sunday/articleshow/3829658.cms?TOI_latestnews
Wicked CIA-RAW-Mossad axis against Islamabad: Pak media. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/Wicked_CIA-RAW-Mossad_axis_against_Islamabad_Pak_media/articleshow/3819866.cms
After Dawood, Masood and Memon, Pak denies India access to Mumbai attack mastermind. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/After _ Dawood _ Masood _ and _ Memon _ Pak _ denies _ India _ access _ to _ Mumbai_attack_mastermind/articleshow/3813657.cms
UNSC resolution implemented to prevent terrorist state label: Ahmed Mukhtar. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=61789&Itemid=1
Britain supports Pakistan’s offer to send delegation to India: Miliband. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=61788&Itemid=1
EU wants to boost ties with "dangerous" Pakistan. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36934520081208
Police arrest two in Mumbai attacks probe. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36900620081206
Pakistan must avoid worse ties with India – McCain. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36906620081206
Pakistan army had hand in Mumbai attacks - Indian papers. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36880520081205
Rice pushes Pakistan, seeks to curb India response. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36849120081203?sp=true
U.S. says Pakistan must cooperate on counterterror. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36874320081204
Pakistan not to blame for Mumbai attacks – Zardari. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36837720081203
Rice urges Pakistan to cooperate in Mumbai inquiry. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36810120081201?sp=true
War-mongering militants stoke India, Pakistan crisis. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36807720081201?sp=true
Pakistan offers India joint investigation of attack. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36820720081202?sp=true
India demands Pakistan hand over fugitives. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36818820081202
Mullen urges Pakistan to act against all militants. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36851920081203?sp=true
Rice arrives in India to ease tension with Pakistan. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36840120081203?sp=true
Haywood, J. Catchepole, B. Hall, S. Basrratt, E. Encyklopedie Historie světa: Střední a Jižní Asie 1945 – 1997. Praha: Columbus, 1998. ISBN 80-85928-81-7.
Kolektiv autorů, Svět poznání: Pákistán a Bangladéš. Praha: Marshall Cavendish ČR, 1998.
Langerová, V. : Divadlo na indicko-pákistánské hranici. [online]. 2008, [cit. 2008-12-12]. http://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/salem-z-pakistanu/divadlo-na-indicko-pakistanske-hranici_57939.html
středa 10. prosince 2008
Pákistán zadržel pravděpodobné organizátory útoků v Mombaji
V pondělí 8. prosince zadržely pákistánské jednotky pravděpodobné organizátory teroristických útoků v Mombaji. Ahmad Mukhtar, pákistánský ministr obrany, oznámil, že byli zatčeni dva hlavní militantní vůdci – Masúd Azhar a Zaki-ur-Rehman Lakhvi.
Podle různých zdrojů světového tisku bylo zadrženo dvanáct až dvacet teroristů ve městě Muzaffarabad (hlavním městě pákistánské části Kašmíru). Tato operace pákistánské vlády byla první konkrétní reakcí na diplomatický tlak Indie a USA. Tajné služby USA a Indie tvrdí, že strůjci útoků v Mombaji prokazatelně pocházejí z Pákistánu. Indické policejní úřady říkají, že identifikovaly deset ozbrojenců, kteří pocházeli z pákistánské provincie Paňdžáb. Ministr obrany Ahmad Mukhtar však pro indický televizní kanál CNN-IBN řekl: „Spojené státy i Indie tvrdí, že mají jasné důkazy, ale proč je před námi ukrývají?“ Šáh Mahmúd Quréší, pákistánský ministr zahraničních věcí znovu zopakoval, že Pákistán nevydá Indii žádného svého občana podezřelého z účasti na mombajských útocích. Dále prohlásil, že pákistánská vláda nechce vyvolat válku, ale je plně připravena čelit agresi zvenčí a bránit svou zemi.
Zatčení teroristy Lakhviho částečně zmírnilo napětí v oblasti. Od konce mombajských útoků se diplomatická jednání mezi Indií a Pákistánem vedou často agresivním způsobem. Ministryně zahraničí USA, Condoleezza Riceová, řekla pro CNN, že pro útoky bylo bezpochyby použito pákistánské území (i když pravděpodobně nestátními aktéry). Spojené státy se snaží zmírnit napětí v regionu a uklidnit situaci, protože roztržky mezi Indií a Pákistánem by mohly zabrzdit boj proti terorismu. Dana Perino, tisková mluvčí Bílého domu, uvítala zatčení pákistánských teroristů. Dále poznamenala, že nyní je velice důležitá spolupráce mezi Indií, Pákistánem a USA, která zabrání dalším podobným teroristickým útokům.
Ve světovém tisku se objevily dohady o věrohodnosti a upřímnosti postupu pákistánské vlády. Pákistánská delegace informovala v pondělí 8. prosince indické policejní složky o budoucím postupu Pákistánu. Pákistánská vláda ujistila Indii, že se bude dál aktivně podílet na vyšetřování. Příští den byl svět informován o úspěšném „zátahu na teroristy“ v Kašmírské oblasti. Avšak podle některých protiteroristických odborníků podnikl Pákistán tyto kroky jen kvůli tlaku ze strany Indie a USA. Pákistánská vláda musela podle nich „naoko“ podniknout nějakou akci proti teroristům, aby se zbavila nátlaku USA a možnosti hrozby ze strany indické armády. Například Sajjan Gohel, ředitel výzkumu Asie a Pacifiku v Londýně, řekl, že v minulosti Pákistán podobným způsobem pod nátlakem Velké Británie a USA některé ozbrojence zatkl, ale později je zcela vědomě nechal utéct.
Seznam literatury:
Pakistan snubs India over arrests. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-12-10]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7772554.stm
Pakistan nabs Mumbai plot suspect, begins crackdown. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-10]. http://in.reuters.com/article/topNews/idINIndia-36932520081208?sp=true
JeM chief Masood Azhar under house arrest. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-10]. http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/JeM_chief_Masood_Azhar_under_house_arrest/articleshow/3811634.cms
Pakistan informs India of its investigations into Mumbai attacks. Associated Press Of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-12-10]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=61588&Itemid=1
Perlez, J., Salman, M. Pakistan raids group tied to attacks. International Herald Tribune [online]. 2008, [cit. 2008-12-10]. http://www.iht.com/articles/2008/12/09/asia/09pstan.php?page=1
čtvrtek 4. prosince 2008
Condoleezza Riceová navštívila prezidenta Zardárího
Ve čtvrtek 4. prosince navštívila Condoleeza Riceová, ministryně zahraničních věcí USA, pákistánského prezidenta Asífa Alího Zardárího. Setkání proběhlo v prezidentském sídle v Islámábádu. Condoleezza Riceová byla doprovázena Anne Pattersonovou, velvyslankyní USA v Pákistánu, a Richardem Boucherem, zástupcem ministryně zahraničí pro záležitosti Střední a Jižní Asie. Jednání se zúčastnil také Šáh Mahmúd Quréší, pákistánský ministr zahraničí, a premiér Jusuf Ráza Gilání.
Hlavním bodem jednání byly nedávné teroristické útoky v indické Mumbaji. Indická vláda a vyšetřovatelé tvrdí, že teroristé pocházeli z Pákistánu. Indický policejní komisař Rákéš María potvrdil tisku, že jedním z útočníků byl Zaki-ur-Rehman Lakhvi, který pracoval pro hnutí Laškar-e-Taiba. Toto hnutí vzniklo ke konci „sovětské“ války v Afghánistánu. V současnosti sídlí v Pákistánu a je obviňováno ze stovek teroristických útoků v regionu od roku 1990. Skupina je také často v tisku obviňována z napojení na pákistánskou zpravodajskou službu ISI. Tajné služby USA a Indie identifikovali také Jusufa Muzammila, který se podílel na plánování útoků, a který byl rovněž příslušníkem hnutí Laškar-e-Taiba. Indický ministr zahraničních věcí Pranab Mukherjee prohlásil, že o pákistánském původu atentátníků neexistují „žádné pochyby“. I přesto tiskový mluvčí hnutí Laškar-e-Taiba popřel jakoukoli účast na útocích v Mumbaji.
Pákistánský prezident Zardárí přislíbil pomoc při vyšetřování. Také prohlásil, že vláda podnikne rozsáhlou akci proti teroristickým skupinám ve své zemi. Condoleezza Riceová po jednání řekla, že budoucí užší spolupráce s Pákistánem se vyvíjí nadějně a slibně. Zároveň ale zopakovala, že útoky v Mumbaji si žádají rozsáhlý protiúder. Prezident Zardárí slíbil, že Pákistán bude plně spolupracovat s Indií, a že on sám udělá, co bude v jeho silách.
Condoleezza Riceová nebyla v tomto týdnu jediným vysokým představitelem USA, který navštívil Pákistán. O den dříve, 3. prosince, přijel do Islámábádu americký admirál Mike Mullen. Admirál Mullen pobízel pákistánské ozbrojené složky a prezidenta Zardárího k účinnějšímu boji proti militantním skupinám (Al-Kajdá a Taliban) po celém území Pákistánu, ne jen v blízkosti afghánsko-pákistánských hranic. Admirál Mullen poté odletěl na návštěvu Indie.
Prezident Zardárí sice slíbil užší spolupráci s indickými úřady, zároveň ale odmítá některé požadavky indické vlády. Indie žádá Pákistán o vydání dvaceti pravděpodobných teroristů. Prezident Zardárí však prohlásil, že dotyčné osoby budou prověřeny, ale případně souzeny v Pákistánu, ne v Indii.
Seznam literatury:
Pakistan vows to hunt Mumbai attack plotters – Rice. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://in.reuters.com/article/topNews/idINIndia-36859320081204?sp=true
Pakistan vows 'action' on Mumbai. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7764381.stm
Rice urges 'robust' Pakistani response to Mumbai attacks. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-04] http://timesofindia.indiatimes.com/World/Rice_urges_robust_Pakistani_response_to_Mumbai_attacks/articleshow/3792200.cms
Zardari, Condoleezza discuss regional situation. Associated press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=61207&Itemid=1
Fresh links to Pakistan complicate U.S. diplomacy after Mumbai attacks. International Herald Tribune [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://www.iht.com/articles/2008/12/04/asia/05mumbai.php?page=1
Photo.Asif ali Zardari, Condoleezza Rice [online]. 2008,
[cit. 2008-12-12]
http://newshopper.sulekha.com/topic/slideshow/asif-ali-zardari/438379.htm
Hlavním bodem jednání byly nedávné teroristické útoky v indické Mumbaji. Indická vláda a vyšetřovatelé tvrdí, že teroristé pocházeli z Pákistánu. Indický policejní komisař Rákéš María potvrdil tisku, že jedním z útočníků byl Zaki-ur-Rehman Lakhvi, který pracoval pro hnutí Laškar-e-Taiba. Toto hnutí vzniklo ke konci „sovětské“ války v Afghánistánu. V současnosti sídlí v Pákistánu a je obviňováno ze stovek teroristických útoků v regionu od roku 1990. Skupina je také často v tisku obviňována z napojení na pákistánskou zpravodajskou službu ISI. Tajné služby USA a Indie identifikovali také Jusufa Muzammila, který se podílel na plánování útoků, a který byl rovněž příslušníkem hnutí Laškar-e-Taiba. Indický ministr zahraničních věcí Pranab Mukherjee prohlásil, že o pákistánském původu atentátníků neexistují „žádné pochyby“. I přesto tiskový mluvčí hnutí Laškar-e-Taiba popřel jakoukoli účast na útocích v Mumbaji.
Pákistánský prezident Zardárí přislíbil pomoc při vyšetřování. Také prohlásil, že vláda podnikne rozsáhlou akci proti teroristickým skupinám ve své zemi. Condoleezza Riceová po jednání řekla, že budoucí užší spolupráce s Pákistánem se vyvíjí nadějně a slibně. Zároveň ale zopakovala, že útoky v Mumbaji si žádají rozsáhlý protiúder. Prezident Zardárí slíbil, že Pákistán bude plně spolupracovat s Indií, a že on sám udělá, co bude v jeho silách.
Condoleezza Riceová nebyla v tomto týdnu jediným vysokým představitelem USA, který navštívil Pákistán. O den dříve, 3. prosince, přijel do Islámábádu americký admirál Mike Mullen. Admirál Mullen pobízel pákistánské ozbrojené složky a prezidenta Zardárího k účinnějšímu boji proti militantním skupinám (Al-Kajdá a Taliban) po celém území Pákistánu, ne jen v blízkosti afghánsko-pákistánských hranic. Admirál Mullen poté odletěl na návštěvu Indie.
Prezident Zardárí sice slíbil užší spolupráci s indickými úřady, zároveň ale odmítá některé požadavky indické vlády. Indie žádá Pákistán o vydání dvaceti pravděpodobných teroristů. Prezident Zardárí však prohlásil, že dotyčné osoby budou prověřeny, ale případně souzeny v Pákistánu, ne v Indii.
Seznam literatury:
Pakistan vows to hunt Mumbai attack plotters – Rice. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://in.reuters.com/article/topNews/idINIndia-36859320081204?sp=true
Pakistan vows 'action' on Mumbai. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7764381.stm
Rice urges 'robust' Pakistani response to Mumbai attacks. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-12-04] http://timesofindia.indiatimes.com/World/Rice_urges_robust_Pakistani_response_to_Mumbai_attacks/articleshow/3792200.cms
Zardari, Condoleezza discuss regional situation. Associated press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=61207&Itemid=1
Fresh links to Pakistan complicate U.S. diplomacy after Mumbai attacks. International Herald Tribune [online]. 2008, [cit. 2008-12-04]
http://www.iht.com/articles/2008/12/04/asia/05mumbai.php?page=1
Photo.Asif ali Zardari, Condoleezza Rice [online]. 2008,
[cit. 2008-12-12]
http://newshopper.sulekha.com/topic/slideshow/asif-ali-zardari/438379.htm
pátek 28. listopadu 2008
Analýza
Severozápadní pohraniční provincie, Severní oblast a FATA
V naší další analýze se budeme věnovat situaci v oblasti Severozápadní pohraniční provincie, Severní oblasti a oblasti FATA, kde má pakistánská vláda jen omezené pravomoci a zanedbatelný vliv.
Stručný pohled do historie
Území dnešní Severozápadní pohraniční provincie (v angličtině NWFP = North West Frontier Province) patřilo dlouhou dobu Afghánistánu. Po celé 19. století se tato oblast jmenovala Paštunistán. Do vývoje v Afghánistánu zasáhli Britové, kteří po kolonizaci zdejší oblasti prosadili v roce 1893 vytvoření nové hranice mezi Britskou Indií a Afghánistánem (hranice byla pojmenována podle britského vyjednavače sira Mortimera Duranda). V roce 1919 získal Afghánistán nezávislost. Po dekolonizaci Britské Indie v roce 1947 však bylo území Paštunistánu připojeno k Pákistánu. Afghánistán marně žádal o navrácení historického území. Paštunistán byl přejmenován na Severozápadní pohraniční provincii a stal se zdrojem napětí mezi Pákistánem a Afghánistánem. Obě země navázaly diplomatické styky až v roce 1963.
Spory o Severozápadní pohraniční provincii ustoupily do pozadí po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979. Psali jsme již v úvodní analýze, že pákistánská vláda dodávala afghánským protisovětským povstalcům zbraně a přijímala miliony afghánských uprchlíků. Také připomeňme, že po svržení hnutí Taliban v Afghánistánu utekli příslušníci extrémistických hnutí do afghánsko-pákistánského pohraničí. Extrémisté využívají nejvíce právě oblasti FATA (Federally Administered Tribal Area = Federálně spravovaná kmenová oblast) a nejsevernější část Severozápadní pohraniční provincie jako „předskokanský můstek“ pro teroristické útoky v sousedních administrativních jednotkách.
Kašmír byl v prvním tisíciletí našeho letopočtu centrem buddhistů a hinduistů, ale ve 14. století se dostal pod nadvládu muslimů, kteří jej ovládali pět století. Britové jej pak připojili k Indii. Po dekolonizaci, která proběhla po druhé světové válce, chtěl být Kašmír také samostatný, avšak nebyl dostatečně silný tento krok uskutečnit, a proto před jeho Maháradžou ležela volba ke komu se připojit. Kašmírskou populaci tvořilo 77 procent muslimů, proto se předpokládalo, že se přičlení k Pákistánu. Maháradža Hari Singh ale váhal a v roce 1947 Pákistán zahájil partyzánskou válku. Singh vzhledem k bojům požádal o pomoc indickou vládu a přislíbil připojení k Indii. Až OSN zastavila krvavé boje mezi oběma stranami. OSN požadovala referendum po vzoru západních demokracií. To bohužel nikdy neproběhlo a vedlo to k dalším válkám o Kašmír v letech 1965 a 1999.
Správní dělení Pákistánu
Od roku 1970 se Pákistán dělí na 4 provincie (súba), z nichž každá má několik krajů. Těmito čtyřmi provinciemi jsou: Paňdžáb (hlavní město Láhaur), Sind (hlavní město Karáčí), Balúčistán (hlavní město Kvéta), Severozápadní pohraniční provincie (hlavní město Péšávar). Mimo provincie stojí dvě teritoria: Federálně spravovaná kmenová oblast (FATA) a Území federálního hlavního města.
Území Kašmíru je Pákistánem spravováno na základě dohody OSN o příměří s Indií z roku 1949. Má 2 správní jednotky (Azád Kašmír a Severní oblast), které mají speciální povahy, jsou přímo řízeny zvláštním ministerstvem pro Severní oblasti, pohraniční území a kašmírské záležitosti.
OSN pro konflikt mezi Indií a Pákistánem vytvořila UNMOGIP – Vojenskou skupinu pozorovatelů v Indii a Pákistánu, která byla nasazena již v lednu 1949. Jejím úkolem bylo dohlížení na dodržování příměří mezi Indií a Pákistánem na území Kašmíru a Džammútu. V oblasti se kromě OSN nachází i jiné různé bezpečnostní agentury Gilgit-Baltistan: ISI (zpravodajská služba), IB (Inteligence Bureau), FIU (Field Intelligence Unit) a další.
Proč se neuskutečnilo referendum???
Referendum dnes nelze konat ze dvou důvodů. Za prvé, Pákistán i nadále protiprávně okupuje velkou část Džammú a Kašmíru a neumožňuje, aby se konaly řádné svobodé volby. Na většině pákistánské části území Džammú a Kašmíru místní lidé nemají demokratická práva. Nemohou zvolit vládu a nemohou se odvážit mluvit proti Pákistánu, neboť se obávají, že budou zabiti. Území a lid zajatý Pákistánem v roce 1947 byl začleněn do Pákistánu. Tito lidé vždy byli pod nadvládou Pákistánu a nebyla jim dána příležitost dozvědět se, co je demokracie. Pákistán nikdy nesouhlasl s tím, že by jim dal šanci účastnit se hlasování. Za druhé, Džammú a Kašmíru se stala legální, integrální a neoddělitelnou součástí Indie před mnoha a mnoha lety. Dnes žádná indická vláda nemůže umožnit některým lidem v Džammú a Kašmíru vymanit se z Indie. Indická vláda toleruje některé lidi v Džammú a Kašmíru, kteří mluví o odtržení od Indie. Indie je více tolerantní země.
Politický systém a vztah lokálních vlád s centrem
Pákistánský parlament je dvoukomorový. Skládá se ze Senátu (horní komora) a Národního shromáždění (dolní komora). Členové Národního shromáždění jsou voleni na 5 let občany, kteří dosáhli osmnácti let věku. Po volbách musí vždy zasednout v Národním shromáždění zástupci všech čtyř provincií, oblasti FATA a Území federálního hlavního města. Většina politiků Národního shromáždění vyznává islám, ale asi 5 procent křesel je rezervováno pro ostatní menšiny – pro křesťany, hinduisty a sikhy. Předseda vlády je jmenován prezidentem.
Senát je stálým legislativním orgánem. Jeho členy jsou zástupci všech čtyř provincií, kteří jsou voleni sněmy na úrovni provincií. Jsou zde také zástupci území FATA a Území federálního hlavního města.
Příčiny, proč má pákistánská vláda problémy s mocí na území Severní oblasti je hned několik. Za první můžeme považovat již přes padesát let trvající spor s Indii. Tato válka oslabuje její moc na tomto území a do jisté míry ji i limituje. Jako hlavní problém ale shledáváme, že na území Azád Kašmír existuje vlastní vláda. Jejím prezidentem je Raja Zulqarnain Khan. Oblast má samozřejmě i vlastní legislativu soudy a další instituce. Proto moc Pákistánu není ústavní. Stát je administrativně rozdělen na dvě divize a ty mají osm okresů. Obyvatelstvo má kulturně, jazykově a etnicky blíže k obyvatelům severního Paňdžábu. To samozřejmě podporuje tendence přičlenění k Pákistánu než k Indii.
Pákistánské 4 provincie mají vysokou míru autonomie. Každá provincie má svého guvernéra, radu ministrů (kterou vede hlavní ministr jmenovaný guvernérem) a provinční sněm. Provinční sněmy mají také rezervována místa pro zástupce menšin. Drtivou většinu služeb si spravují samy provincie. Například služby v oblasti zdravotnické péče, vzdělání, zemědělství a infrastruktury jsou zajišťovány provinční vládou. Federální vláda může sice vydávat zákony v těchto oblastech, nicméně pouze formuluje národní politiku a pevně v rukou má pouze mezinárodní aspekty těchto služeb.
Severozápadní pohraniční provincie a FATA
Severozápadní pohraniční provincie je jedním z území, které disponuje širokou autonomií. Navíc jde o území, které přímo sousedí s pákistánskou nejproblémovější oblastí FATA. Severozápadní pohraniční provincie je rovněž strategickým územím, které sousedí s pákistánskou částí Kašmíru. Proto se pákistánská vláda snaží získat nad tímto územím větší kontrolu. Doposud však neúspěšně, a proto byl alespoň v roce 2001 zaveden nový systém lokálních vlád. Provincie byla rozdělena na 24 distriktů. Distrikty jsou dále rozděleny na další samosprávné jednotky. Lokální sněmy těchto samosprávných jednotek poté volí demokratickou cestou starosty (v urdštině „nazím“), kterými musí být ze třiatřiceti procent ženy.
Je však otázkou, zda pákistánská vláda zvolila správnou cestu pro získání kontroly nad danou oblastí. Reforma z roku 2001 způsobila, že v celém Pákistánu existuje přes 5000 lokálních vlád. Vzhledem k tomu, že federální vláda nemá pod kontrolou ani vlády na úrovni provincií, je těžké si představit, že kontroluje vlády na těch nejnižších lokálních úrovních. Roztříštěnost politické administrativy v boji proti terorismu příliš nepomáhá. V nižších administrativních jednotkách mají navíc silnou pozici policejní úřady, které musí podávat „nazímovi“ pravidelné zprávy, což vede ke korupci.
Situaci v oblasti FATA popsal odborník Jan Marek takto: „Do tzv. Federálně spravované kmenové oblasti FATA… sice vstoupit můžeme, ale jen na vlastní nebezpečí; tam pravomoc pákistánské vlády nesahá. Na pomoc policistů ani jinde příliš nespoléhejme, o jejich spojení se zločineckými bandami se vyprávějí neuvěřitelné zkazky. Známý policejní vtip s nadsázkou říká, že americký policista zná zločince 24 hodin po činu, kdežto pákistánský 24 hodin před činem. Rozhodně se vyvarujme styku s drogovými dealery… Militantní organizace islamistů odmítají vládní podporu Spojeným státům a ukrývají uprchlé ozbrojence z Al-Káidy a Tálibánu, zejména v paštúnských oblastech podél afghánské hranice… Vyhýbat bychom se měli i ubytování v nejlevnějších hotýlcích, zvláště v Láhauru, v nichž turisty běžně okrádá dokonce personál.“ (Marek 2002: 195-196)
Uvědomme si navíc, že Jan Marek takto vylíčil situaci v oblasti FATA v roce 2002 a od té doby se bezpečnostní situace na pákistánsko-afghánských hranicích zhoršila. Jenom za listopad 2008 zažil Pákistán několik teroristických útoků v blízkosti afghánských hranic. V úterý 25. listopadu zaútočili teroristé v Bájauru a ve městě Bannu, o den dříve vybuchla bomba v Péšaváru, atd.
Kroky pákistánské vlády
Pákistánská vláda nemá jednoduchou pozici. Kromě špatné bezpečnostní situace blízko afghánsko-pákistánských hranic musí řešit i ekonomické problémy, které jsme rozebrali v minulé analýze. Přesto se Pákistán snaží proti terorismu aktivně bojovat, a to hlavně prostřednictvím mezinárodní spolupráce.
Dne 27. října 2008 proběhlo v Islámábádu oficiální setkání kmenových náčelníků mezi afghánskými a pákistánskými zástupci. Kromě oficiálních politiků se schůzky účastnily také paštunské kmeny a jejich vůdci. Pákistánský ministr zahraničí prohlásil, že Pákistán a Afghánistán spolu musí do budoucna spolupracovat, protože stojí tváří v tvář hrozbě terorismu.
O měsíc později, 27. listopadu, navštívil pákistánský ministr zahraničí Šáh Mahmúd Quréší indickou vládu. Po setkání prohlásil, že Pákistán je do budoucna připraven spolupracovat s Indií v boji proti terorismu, a že je třeba urovnat spory o Kašmír.
Ve stejný den přiletěla do Islámábádu navštívit prezidenta Zardárího ministryně zahraničních věcí USA Condoleezza Riceová. Kromě bezpečnostní situace projednávali také ekonomické záležitosti, vzájemnou bilaterální spolupráci, výsledky jednání skupiny FOP (Friends of Pakistan), atd.
O den později, 28. listopadu, navštívil pákistánský premiér Jusuf Ráza Gílání Washington. Pákistánský předseda vlády prohlásil, že Pákistán stojí „v první linii“ boje proti terorismu.
Ve stejný den se konalo v Islámábádu bezpečnostní setkání pákistánských politiků. Prezident Zardárí zde prohlásil, že jedinou možností jak zlikvidovat terorismus v zemi je totální válka až do zabití posledního extrémisty.
Vláda provádí také změny v bezpečnostních strukturách země. Nejprve bylo dne 25. listopadu rozpuštěno politické křídlo tajné služby ISI a v pátek 28. listopadu rozpustila vláda Národní bezpečnostní sněm, který založil bývalý prezident Mušarraf. Vláda chce do budoucna spoléhat na několik spolupracujících institucí , a ne na jednu silnou organizaci.
Co se týče kroků v Severní oblasti, musíme je brát s nadsázkou, protože jsou spíše z pohledu kašmírského obyvatele, který se chce připojit k Indii. Pákistán podporuje separatistické organizace, z nichž nejznámější je Lashar - E - Taiyba. Pákistánské vláda není ochotná přijmout nezávislý stát nebo moderní transparentní demokratický systém v oblasti. V některých oblastech jako je třeba Gilgit-Baltistan jsou omezována lidská práva. Podle americké organizace pro lidská práva Freedom House tato oblast nemá demokraticky volené shromáždění, ústavu nebo nezávislé soudnictví. Federální vláda v Islámábádu vládne na území prostřednictvím ministerstva pro Kašmír a Severní oblasti.
Vládá se snaží na izolovaném území kašmíru, které je obklopené horami vybudovat tranzitní cesty a zprostředkovat obchod. Tento krok vítá i Indie, která ho považuje za kladný krok na cestě k příměří.
Komentář:
Řekli jsme již několikrát, že odstranit terorismus z Pákistánu a pohraničí bude vyžadovat ještě spoustu práce a námahy. Pákistán musí také řešit i jiné problémy (hroutící se ekonomiku, chudobu, výskyt malárie, obchodování s drogami a se zbraněmi, nedostatečnou infrastrukturu, nedostatek elektřiny, atd.). Po pádu prezidenta Mušarafa a nástupu prezidenta Zardárího a nové vlády se bezpečnostní situace v oblastech Severozápadní pohraniční provincie a FATA ještě více zhoršila. Nemůžeme však vládu premiéra Gíláního a prezidenta Zardárího tak snadno odsuzovat. Zlikvidovat extrémistická hnutí se nepodaří za jeden den. Vláda začala provádět reformy bezpečnostních struktur a snaží se aktivně spolupracovat se zahraničím v oblasti ekonomiky i boje proti terorismu. Uvidíme, zda budou mít tyto kroky pozitivní či negativní efekt. Uvidíme také, zda se vláda odhodlá ke změnám politického systému tak, aby měla větší kontrolu nad děním v provinciích a hlavně v oblasti FATA.
Území Kašmíru je po staletí velice problémové. Přelévaly se přes něj silnější národy, které jej začleňovaly pod své území. Obyvatelé země ,známé dnes jako Kašmír a Džammúd, neměli v minulosti a nemají ani dnes právo na sebeurčení a je škoda, že na konci 40. let Hari Singh nepožádal OSN o pomoc při vytvoření samostatného Kašmíru.
I když jsou dosti zajímavé tendence, které se objevují v různých zdrojích, Pákistán je označován za viníka v již přes padesát let stále trvajícím sporu o toto území. Je to patrné z neoficiální podpory teroristických organizací, které operují na zmíněném území.
Kromě strategického významu se objevují i další faktory. Ze strany Indie jsou to mnohá hinduistická svatá místa, která se v oblasti nacházejí. Příkladem může být skalní Vaishno svatyně Davi. Ta je ve městě Katra.
Důvod proč je pákistánská vláda neschopná své území dokonale ovládat je i obrazem minulé analýzy týkající se ekonomiky.
Seznam literatury:
Marek, J. Pákistán. 1. vyd., Praha: Libri, 2002. 204 s.
Baar, V. Národy na prahu 21. století emancipace nebo nacionalismus?. 1. vyd., Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. 416 s.
Pak-Afghan mini jirga begins; Pakistan committed to ensure regional peace: Qureshi. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57096&Itemid=2
Pak-Afghan jirga starts in cordial atmosphere. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit.2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57156&Itemid=2
Pakistan ready to cooperate at all levels with India to fight against terrorism. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60471&Itemid=1
Condoleeza Rice calls President Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60507&Itemid=1
Promoting regional peace, security Pakistan’s top priority: Qureshi. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60490&Itemid=1
PM Gilani says Pakistan totally against terrorism. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60564&Itemid=1
No choice but to fight militants till end: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60630&Itemid=1
PM announces to dissolve NSC. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60637&Itemid=1
No choice but to fight militants till end: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60630&Itemid=1
FACTBOX-Security developments in Pakistan, Nov 25. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://in.reuters.com/article/companyNews/idINISL25692120081125
Ministry of Information Broadcasting. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.pak.gov.pk/structure_government.aspx
Ministry of Information Broadcasting. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.pak.gov.pk/districtPK.aspx
NWFP Government. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.nwfp.gov.pk/
Unitednations military observer groupin India and Pakistan [online]. [cit. 2008-11-28]. http://popp.gmu.edu/resource-bk/mission/unmogip.html
Government [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.ajk.gov.pk/site/index.php
V naší další analýze se budeme věnovat situaci v oblasti Severozápadní pohraniční provincie, Severní oblasti a oblasti FATA, kde má pakistánská vláda jen omezené pravomoci a zanedbatelný vliv.
Stručný pohled do historie
Území dnešní Severozápadní pohraniční provincie (v angličtině NWFP = North West Frontier Province) patřilo dlouhou dobu Afghánistánu. Po celé 19. století se tato oblast jmenovala Paštunistán. Do vývoje v Afghánistánu zasáhli Britové, kteří po kolonizaci zdejší oblasti prosadili v roce 1893 vytvoření nové hranice mezi Britskou Indií a Afghánistánem (hranice byla pojmenována podle britského vyjednavače sira Mortimera Duranda). V roce 1919 získal Afghánistán nezávislost. Po dekolonizaci Britské Indie v roce 1947 však bylo území Paštunistánu připojeno k Pákistánu. Afghánistán marně žádal o navrácení historického území. Paštunistán byl přejmenován na Severozápadní pohraniční provincii a stal se zdrojem napětí mezi Pákistánem a Afghánistánem. Obě země navázaly diplomatické styky až v roce 1963.
Spory o Severozápadní pohraniční provincii ustoupily do pozadí po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979. Psali jsme již v úvodní analýze, že pákistánská vláda dodávala afghánským protisovětským povstalcům zbraně a přijímala miliony afghánských uprchlíků. Také připomeňme, že po svržení hnutí Taliban v Afghánistánu utekli příslušníci extrémistických hnutí do afghánsko-pákistánského pohraničí. Extrémisté využívají nejvíce právě oblasti FATA (Federally Administered Tribal Area = Federálně spravovaná kmenová oblast) a nejsevernější část Severozápadní pohraniční provincie jako „předskokanský můstek“ pro teroristické útoky v sousedních administrativních jednotkách.
Kašmír byl v prvním tisíciletí našeho letopočtu centrem buddhistů a hinduistů, ale ve 14. století se dostal pod nadvládu muslimů, kteří jej ovládali pět století. Britové jej pak připojili k Indii. Po dekolonizaci, která proběhla po druhé světové válce, chtěl být Kašmír také samostatný, avšak nebyl dostatečně silný tento krok uskutečnit, a proto před jeho Maháradžou ležela volba ke komu se připojit. Kašmírskou populaci tvořilo 77 procent muslimů, proto se předpokládalo, že se přičlení k Pákistánu. Maháradža Hari Singh ale váhal a v roce 1947 Pákistán zahájil partyzánskou válku. Singh vzhledem k bojům požádal o pomoc indickou vládu a přislíbil připojení k Indii. Až OSN zastavila krvavé boje mezi oběma stranami. OSN požadovala referendum po vzoru západních demokracií. To bohužel nikdy neproběhlo a vedlo to k dalším válkám o Kašmír v letech 1965 a 1999.
Správní dělení Pákistánu
Od roku 1970 se Pákistán dělí na 4 provincie (súba), z nichž každá má několik krajů. Těmito čtyřmi provinciemi jsou: Paňdžáb (hlavní město Láhaur), Sind (hlavní město Karáčí), Balúčistán (hlavní město Kvéta), Severozápadní pohraniční provincie (hlavní město Péšávar). Mimo provincie stojí dvě teritoria: Federálně spravovaná kmenová oblast (FATA) a Území federálního hlavního města.
Území Kašmíru je Pákistánem spravováno na základě dohody OSN o příměří s Indií z roku 1949. Má 2 správní jednotky (Azád Kašmír a Severní oblast), které mají speciální povahy, jsou přímo řízeny zvláštním ministerstvem pro Severní oblasti, pohraniční území a kašmírské záležitosti.
OSN pro konflikt mezi Indií a Pákistánem vytvořila UNMOGIP – Vojenskou skupinu pozorovatelů v Indii a Pákistánu, která byla nasazena již v lednu 1949. Jejím úkolem bylo dohlížení na dodržování příměří mezi Indií a Pákistánem na území Kašmíru a Džammútu. V oblasti se kromě OSN nachází i jiné různé bezpečnostní agentury Gilgit-Baltistan: ISI (zpravodajská služba), IB (Inteligence Bureau), FIU (Field Intelligence Unit) a další.
Proč se neuskutečnilo referendum???
Referendum dnes nelze konat ze dvou důvodů. Za prvé, Pákistán i nadále protiprávně okupuje velkou část Džammú a Kašmíru a neumožňuje, aby se konaly řádné svobodé volby. Na většině pákistánské části území Džammú a Kašmíru místní lidé nemají demokratická práva. Nemohou zvolit vládu a nemohou se odvážit mluvit proti Pákistánu, neboť se obávají, že budou zabiti. Území a lid zajatý Pákistánem v roce 1947 byl začleněn do Pákistánu. Tito lidé vždy byli pod nadvládou Pákistánu a nebyla jim dána příležitost dozvědět se, co je demokracie. Pákistán nikdy nesouhlasl s tím, že by jim dal šanci účastnit se hlasování. Za druhé, Džammú a Kašmíru se stala legální, integrální a neoddělitelnou součástí Indie před mnoha a mnoha lety. Dnes žádná indická vláda nemůže umožnit některým lidem v Džammú a Kašmíru vymanit se z Indie. Indická vláda toleruje některé lidi v Džammú a Kašmíru, kteří mluví o odtržení od Indie. Indie je více tolerantní země.
Politický systém a vztah lokálních vlád s centrem
Pákistánský parlament je dvoukomorový. Skládá se ze Senátu (horní komora) a Národního shromáždění (dolní komora). Členové Národního shromáždění jsou voleni na 5 let občany, kteří dosáhli osmnácti let věku. Po volbách musí vždy zasednout v Národním shromáždění zástupci všech čtyř provincií, oblasti FATA a Území federálního hlavního města. Většina politiků Národního shromáždění vyznává islám, ale asi 5 procent křesel je rezervováno pro ostatní menšiny – pro křesťany, hinduisty a sikhy. Předseda vlády je jmenován prezidentem.
Senát je stálým legislativním orgánem. Jeho členy jsou zástupci všech čtyř provincií, kteří jsou voleni sněmy na úrovni provincií. Jsou zde také zástupci území FATA a Území federálního hlavního města.
Příčiny, proč má pákistánská vláda problémy s mocí na území Severní oblasti je hned několik. Za první můžeme považovat již přes padesát let trvající spor s Indii. Tato válka oslabuje její moc na tomto území a do jisté míry ji i limituje. Jako hlavní problém ale shledáváme, že na území Azád Kašmír existuje vlastní vláda. Jejím prezidentem je Raja Zulqarnain Khan. Oblast má samozřejmě i vlastní legislativu soudy a další instituce. Proto moc Pákistánu není ústavní. Stát je administrativně rozdělen na dvě divize a ty mají osm okresů. Obyvatelstvo má kulturně, jazykově a etnicky blíže k obyvatelům severního Paňdžábu. To samozřejmě podporuje tendence přičlenění k Pákistánu než k Indii.
Pákistánské 4 provincie mají vysokou míru autonomie. Každá provincie má svého guvernéra, radu ministrů (kterou vede hlavní ministr jmenovaný guvernérem) a provinční sněm. Provinční sněmy mají také rezervována místa pro zástupce menšin. Drtivou většinu služeb si spravují samy provincie. Například služby v oblasti zdravotnické péče, vzdělání, zemědělství a infrastruktury jsou zajišťovány provinční vládou. Federální vláda může sice vydávat zákony v těchto oblastech, nicméně pouze formuluje národní politiku a pevně v rukou má pouze mezinárodní aspekty těchto služeb.
Severozápadní pohraniční provincie a FATA
Severozápadní pohraniční provincie je jedním z území, které disponuje širokou autonomií. Navíc jde o území, které přímo sousedí s pákistánskou nejproblémovější oblastí FATA. Severozápadní pohraniční provincie je rovněž strategickým územím, které sousedí s pákistánskou částí Kašmíru. Proto se pákistánská vláda snaží získat nad tímto územím větší kontrolu. Doposud však neúspěšně, a proto byl alespoň v roce 2001 zaveden nový systém lokálních vlád. Provincie byla rozdělena na 24 distriktů. Distrikty jsou dále rozděleny na další samosprávné jednotky. Lokální sněmy těchto samosprávných jednotek poté volí demokratickou cestou starosty (v urdštině „nazím“), kterými musí být ze třiatřiceti procent ženy.
Je však otázkou, zda pákistánská vláda zvolila správnou cestu pro získání kontroly nad danou oblastí. Reforma z roku 2001 způsobila, že v celém Pákistánu existuje přes 5000 lokálních vlád. Vzhledem k tomu, že federální vláda nemá pod kontrolou ani vlády na úrovni provincií, je těžké si představit, že kontroluje vlády na těch nejnižších lokálních úrovních. Roztříštěnost politické administrativy v boji proti terorismu příliš nepomáhá. V nižších administrativních jednotkách mají navíc silnou pozici policejní úřady, které musí podávat „nazímovi“ pravidelné zprávy, což vede ke korupci.
Situaci v oblasti FATA popsal odborník Jan Marek takto: „Do tzv. Federálně spravované kmenové oblasti FATA… sice vstoupit můžeme, ale jen na vlastní nebezpečí; tam pravomoc pákistánské vlády nesahá. Na pomoc policistů ani jinde příliš nespoléhejme, o jejich spojení se zločineckými bandami se vyprávějí neuvěřitelné zkazky. Známý policejní vtip s nadsázkou říká, že americký policista zná zločince 24 hodin po činu, kdežto pákistánský 24 hodin před činem. Rozhodně se vyvarujme styku s drogovými dealery… Militantní organizace islamistů odmítají vládní podporu Spojeným státům a ukrývají uprchlé ozbrojence z Al-Káidy a Tálibánu, zejména v paštúnských oblastech podél afghánské hranice… Vyhýbat bychom se měli i ubytování v nejlevnějších hotýlcích, zvláště v Láhauru, v nichž turisty běžně okrádá dokonce personál.“ (Marek 2002: 195-196)
Uvědomme si navíc, že Jan Marek takto vylíčil situaci v oblasti FATA v roce 2002 a od té doby se bezpečnostní situace na pákistánsko-afghánských hranicích zhoršila. Jenom za listopad 2008 zažil Pákistán několik teroristických útoků v blízkosti afghánských hranic. V úterý 25. listopadu zaútočili teroristé v Bájauru a ve městě Bannu, o den dříve vybuchla bomba v Péšaváru, atd.
Kroky pákistánské vlády
Pákistánská vláda nemá jednoduchou pozici. Kromě špatné bezpečnostní situace blízko afghánsko-pákistánských hranic musí řešit i ekonomické problémy, které jsme rozebrali v minulé analýze. Přesto se Pákistán snaží proti terorismu aktivně bojovat, a to hlavně prostřednictvím mezinárodní spolupráce.
Dne 27. října 2008 proběhlo v Islámábádu oficiální setkání kmenových náčelníků mezi afghánskými a pákistánskými zástupci. Kromě oficiálních politiků se schůzky účastnily také paštunské kmeny a jejich vůdci. Pákistánský ministr zahraničí prohlásil, že Pákistán a Afghánistán spolu musí do budoucna spolupracovat, protože stojí tváří v tvář hrozbě terorismu.
O měsíc později, 27. listopadu, navštívil pákistánský ministr zahraničí Šáh Mahmúd Quréší indickou vládu. Po setkání prohlásil, že Pákistán je do budoucna připraven spolupracovat s Indií v boji proti terorismu, a že je třeba urovnat spory o Kašmír.
Ve stejný den přiletěla do Islámábádu navštívit prezidenta Zardárího ministryně zahraničních věcí USA Condoleezza Riceová. Kromě bezpečnostní situace projednávali také ekonomické záležitosti, vzájemnou bilaterální spolupráci, výsledky jednání skupiny FOP (Friends of Pakistan), atd.
O den později, 28. listopadu, navštívil pákistánský premiér Jusuf Ráza Gílání Washington. Pákistánský předseda vlády prohlásil, že Pákistán stojí „v první linii“ boje proti terorismu.
Ve stejný den se konalo v Islámábádu bezpečnostní setkání pákistánských politiků. Prezident Zardárí zde prohlásil, že jedinou možností jak zlikvidovat terorismus v zemi je totální válka až do zabití posledního extrémisty.
Vláda provádí také změny v bezpečnostních strukturách země. Nejprve bylo dne 25. listopadu rozpuštěno politické křídlo tajné služby ISI a v pátek 28. listopadu rozpustila vláda Národní bezpečnostní sněm, který založil bývalý prezident Mušarraf. Vláda chce do budoucna spoléhat na několik spolupracujících institucí , a ne na jednu silnou organizaci.
Co se týče kroků v Severní oblasti, musíme je brát s nadsázkou, protože jsou spíše z pohledu kašmírského obyvatele, který se chce připojit k Indii. Pákistán podporuje separatistické organizace, z nichž nejznámější je Lashar - E - Taiyba. Pákistánské vláda není ochotná přijmout nezávislý stát nebo moderní transparentní demokratický systém v oblasti. V některých oblastech jako je třeba Gilgit-Baltistan jsou omezována lidská práva. Podle americké organizace pro lidská práva Freedom House tato oblast nemá demokraticky volené shromáždění, ústavu nebo nezávislé soudnictví. Federální vláda v Islámábádu vládne na území prostřednictvím ministerstva pro Kašmír a Severní oblasti.
Vládá se snaží na izolovaném území kašmíru, které je obklopené horami vybudovat tranzitní cesty a zprostředkovat obchod. Tento krok vítá i Indie, která ho považuje za kladný krok na cestě k příměří.
Komentář:
Řekli jsme již několikrát, že odstranit terorismus z Pákistánu a pohraničí bude vyžadovat ještě spoustu práce a námahy. Pákistán musí také řešit i jiné problémy (hroutící se ekonomiku, chudobu, výskyt malárie, obchodování s drogami a se zbraněmi, nedostatečnou infrastrukturu, nedostatek elektřiny, atd.). Po pádu prezidenta Mušarafa a nástupu prezidenta Zardárího a nové vlády se bezpečnostní situace v oblastech Severozápadní pohraniční provincie a FATA ještě více zhoršila. Nemůžeme však vládu premiéra Gíláního a prezidenta Zardárího tak snadno odsuzovat. Zlikvidovat extrémistická hnutí se nepodaří za jeden den. Vláda začala provádět reformy bezpečnostních struktur a snaží se aktivně spolupracovat se zahraničím v oblasti ekonomiky i boje proti terorismu. Uvidíme, zda budou mít tyto kroky pozitivní či negativní efekt. Uvidíme také, zda se vláda odhodlá ke změnám politického systému tak, aby měla větší kontrolu nad děním v provinciích a hlavně v oblasti FATA.
Území Kašmíru je po staletí velice problémové. Přelévaly se přes něj silnější národy, které jej začleňovaly pod své území. Obyvatelé země ,známé dnes jako Kašmír a Džammúd, neměli v minulosti a nemají ani dnes právo na sebeurčení a je škoda, že na konci 40. let Hari Singh nepožádal OSN o pomoc při vytvoření samostatného Kašmíru.
I když jsou dosti zajímavé tendence, které se objevují v různých zdrojích, Pákistán je označován za viníka v již přes padesát let stále trvajícím sporu o toto území. Je to patrné z neoficiální podpory teroristických organizací, které operují na zmíněném území.
Kromě strategického významu se objevují i další faktory. Ze strany Indie jsou to mnohá hinduistická svatá místa, která se v oblasti nacházejí. Příkladem může být skalní Vaishno svatyně Davi. Ta je ve městě Katra.
Důvod proč je pákistánská vláda neschopná své území dokonale ovládat je i obrazem minulé analýzy týkající se ekonomiky.
Seznam literatury:
Marek, J. Pákistán. 1. vyd., Praha: Libri, 2002. 204 s.
Baar, V. Národy na prahu 21. století emancipace nebo nacionalismus?. 1. vyd., Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. 416 s.
Pak-Afghan mini jirga begins; Pakistan committed to ensure regional peace: Qureshi. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57096&Itemid=2
Pak-Afghan jirga starts in cordial atmosphere. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit.2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57156&Itemid=2
Pakistan ready to cooperate at all levels with India to fight against terrorism. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60471&Itemid=1
Condoleeza Rice calls President Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60507&Itemid=1
Promoting regional peace, security Pakistan’s top priority: Qureshi. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60490&Itemid=1
PM Gilani says Pakistan totally against terrorism. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60564&Itemid=1
No choice but to fight militants till end: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60630&Itemid=1
PM announces to dissolve NSC. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60637&Itemid=1
No choice but to fight militants till end: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60630&Itemid=1
FACTBOX-Security developments in Pakistan, Nov 25. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://in.reuters.com/article/companyNews/idINISL25692120081125
Ministry of Information Broadcasting. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.pak.gov.pk/structure_government.aspx
Ministry of Information Broadcasting. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.pak.gov.pk/districtPK.aspx
NWFP Government. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.nwfp.gov.pk/
Unitednations military observer groupin India and Pakistan [online]. [cit. 2008-11-28]. http://popp.gmu.edu/resource-bk/mission/unmogip.html
Government [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.ajk.gov.pk/site/index.php
středa 26. listopadu 2008
Mezinárodní měnový fond poskytl Pákistánu půjčku
V pondělí 24. listopadu poskytl Mezinárodní měnový fond Pákistánu půjčku ve výši 7,6 miliardy amerických dolarů. Pákistánská vláda okamžitě získala přístup k více než třem miliardám amerických dolarů, které může ihned začít využívat k ekonomické stabilizaci státu.Pákistán potřebuje zahraniční pomoc hlavně ke splacení zahraničního dluhu. Vláda prezidenta Zardárího se sice snažila obejít bez půjček od mezinárodních organizací, ale nakonec nenašla jiné východisko. Takatoši Kato, zástupce generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu, prohlásil, že „pákistánská ekonomika byla bičována rozsáhlými šoky… včetně nepříznivého vývoje bezpečnostní situace, vyšších cen dováženého zboží (ropy a potravin) a globálního finančního znepokojení“. Program Mezinárodního měnového fondu pro obnovu pákistánské ekonomiky má dva hlavní cíle. Za prvé, obnovení makroekonomické stability a posílení sebedůvěry. A za druhé, zajištění sociální stability a přiměřené podpory pro chudé a bezbranné obyvatele. Zajištění výše zmíněných cílů je pro pákistánskou vládu prioritou, a proto bylo jejich plnění v programu Mezinárodního měnového fondu přesně naplánováno.
Oficiální představitelé USA doufají, že půjčka od Mezinárodního měnového fondu také pomůže v boji proti terorismu. Doufají, že nové finanční prostředky pomohou pákistánské vládě stabilizovat ekonomickou situaci v zemi a tím vytvoří vhodné podmínky pro další boj s radikálními militantními skupinami (Al-Kajdou a Talibanem).
Pákistánská vláda chce také obnovit sílu rupie, která tento rok zaznamenala oproti americkému dolaru pokles o dvacet dva procent. Pákistán chce také znovu rekonstruovat kapitálové trhy, které v roce 2008 zaznamenaly po odlivu zahraničních investic hluboký propad. Mezinárodní měnový fond doporučil pákistánské vládě zahájit monetární politiku seškrtáním rozpočtu a razantním snížením zadlužení. Rovněž doporučil agresivní politiku namířenou proti vysoké inflaci (míra inflace v Pákistánu činí v současnosti dvacet pět procent). Aby mohl Pákistán splnit všechny tyto náročné cíle, bude vláda spolupracovat i se Světovou bankou.
Podle některých světových médií byl ale Pákistán za svůj postup kritizován. Např. podle deníku International Herald Tribune se USA, Číně a Saudské Arábii (tyto státy jsou pákistánskými hlavními obchodními partnery a také hlavními „ekonomickými dárci“) nelíbilo, že s nimi pákistánská vláda otázku půjčky od Mezinárodního měnového fondu nijak nekonzultovala. Pákistánští vládní představitelé a ekonomové ale tvrdí, že podpora Mezinárodního měnového fondu zlepší podmínky pro příliv zahraničního kapitálu, a že hlavní ekonomičtí spojenci musí být nyní trpěliví.
Seznam literatury:
IMF approves loan to aid Pakistan. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-26] http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7746083.stm">http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7746083.stm
IMF board backs emergency $7.6bn Pakistani aid. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-11-26] http://timesofindia.indiatimes.com/World/IMF_board_backs_emergency_76bn_Pakistani_aid/articleshow/3753868.cms
IMF okays $ 7.6 billion program, $ 3.1 becomes immediately available. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-26]
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60219&Itemid=2
IMF board backs emergency $7.6 bln Pakistani aid. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-26]
http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36675620081125
Perlez, J. IMF approves $7.6 billion loan for Pakistan. International Herald Tribune [online]. 2008, [cit. 2008-11-26]
http://www.iht.com/articles/2008/11/26/asia/26pstan.php
Pákistánská vláda rozpustila politickou frakci tajné služby ISI
V úterý 25. listopadu oznámil Šáh Mahmúd Quréší, pákistánský ministr zahraničních věcí, že bylo rozpuštěno politické křídlo pákistánské tajné služby. Právě tento politický subjekt obviňovaly v minulosti západní státy z podpory militantní extrémistické skupiny Taliban.
Ostatní pákistánští politici zprávu o zrušení politické frakce pákistánské tajné služby uvítali. Sám ministr zahraničí Quréší označil tuto událost jako „pozitivní vývoj“. Kritici tvrdili, že politické seskupení tajné služby ISI se chová jako „stát ve státě“. Současná pákistánská vláda neustále obviňovala toto politické uskupení z překračování pravomocí, ovlivňování ostatních politiků a brzdění boje proti terorismu. Sousední státy (Indie a Afghánistán) rovněž kvůli tomuto politickému křídlu vůbec nedůvěřovaly pákistánské tajné službě. Proto byla politická frakce ISI zrušena. Ministr zahraničí Quréší řekl pro Associated Press of Pakistan, že „ISI je drahocenná národní instituce, která se chce plně soustředit na boj proti terorismu“ a ne na politické aktivity.
Politické křídlo tajné služby ISI bylo řízeno brigádním generálem, dvěma plukovníky a dalšími oficiálními vojenskými představiteli. Ti budou podle posledních zpráv přeřazeni do různých sekcí a oddělení pákistánské tajné služby. Oficiální představitelé tajných služeb rovněž oznámili, že už nebudou nadále monitorovat a prověřovat činnost pákistánských vysoce postavených politiků. Dále příslušníci tajné služby ISI potvrdili světovému tisku, že se v budoucnu už nebudou podílet na politickém životě (nebudou tvořit nebo rušit politické strany, koalice, atd.). Po rozpuštění politické frakce tajné služby ISI přiznalo několik vysoce postavených představitelů tajné služby, že tato organizace hrála za vlády prezidenta Mušarafa klíčovou roli při kontrole průběhu voleb. Tajná služba ISI rovněž přiznala, že hrála hlavní úlohu ve formování politické strany PML-Q, která důsledně podporovala prezidenta Mušarafa po vojenském puči v roce 1999.
V posledních letech byla politická frakce tajné služby ISI obviňována západními mocnostmi z podpory terorismu na pákistánsko-afghánských hranicích. Samotná tajná služba ISI ale se zahraničím spolupracuje. Během sovětské okupace Afghánistánu vyzbrojovala ISI afghánské mudžahedíny ve spolupráci s USA a Saudskou Arábií. Od roku 2001 pomáhala ISI Spojeným státům zlikvidovat stovky příslušníků Talibanu na pákistánském území.
Přesto je ISI stále podezřívána z „dvojí hry“ a z podpory extrémistických skupin. Zrušení politické frakce ISI má být prvním krokem k větší kontrole této organizace. Bezpečnostní analytik Talát Masúd prohlásil, že „napojení ISI na politický život bylo nejkontroverznější věcí v Pákistánu“. Omezení vlivu ISI a její větší kontrola dále podle Taláta Masúda pomůže v boji proti terorismu.
Seznam literatury:
Pakistan: ISI's political wing disbanded. The Times of India [online]. 2008, [cit. 2008-11-25]. http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/Pakistan_ISIs_political_wing_disbanded/articleshow/3747745.cms
Haider, Z. UPDATE 1-Pakistan disbands political wing of spy agency. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-25]. http://in.reuters.com/article/companyNews/idINLN55263720081123
Rashid, H. Pakistan's spies 'quit politics'. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-25]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7747400.stm">http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7747400.stm
Pakistan dissolving military spy agency's political wing. International Herald Tribune [online]. 2008, [cit. 2008-11-25]. http://www.iht.com/articles/2008/11/24/asia/pakistan.php
pátek 14. listopadu 2008
Analýza
Vliv úrovně pákistánské ekonomiky na regionální terorismus
V naší předešlé analýze jsme se ke konci zmínili o nepříznivém vlivu málo rozvinuté pákistánské ekonomiky na činnost militantních skupin v oblasti pákistánsko-afghánských hranic. V této analýze proto rozebereme pákistánskou socio-ekonomickou úroveň důkladněji.
Základní charakteristika pákistánské ekonomiky
Pákistán je chudá, rozvojová země. Světovou bankou je řazen do zemí Low Income (sem patří nejchudší a nejzaostalejší země na světě). Pákistánský hrubý domácí produkt na osobu přepočtený podle indexu parity kupní síly byl v roce 2007 až 172. na světě – 2400 amerických dolarů. To je skoro stejně jako v případě Džibutska, Kamerunu nebo Nigérie. Pákistán je zemí, která se orientuje výhradně na zemědělství. Díky zemědělstí je proto stát velmi závislý na přírodních podmínkách, které nejsou vždy příznivé. V zemědělském sektoru pracuje 50 procent obyvatel a na hrubém domácím produktu se zemědělství podílí více než 20 procenty (průmysl 27 procenty a služby 53 procenty). Jde o podobné rozložení jednotlivých ekonomických sektorů jako v případě Bangladéše nebo Mozambiku.
Ekonomická situace v Pákistánu se od roku 2001 po zásahu Mezinárodního měnového fondu zlepšila. Pákistán ve spolupráci se světovými organizacemi vstoupil na globální trh a zaznamenal růst tempa hrubého domácího produktu v průměru o 7 procent. Pákistánská vláda také změnila strukturu svých investicí, když na splnění cílů Miléniové deklarace vyčlenila 52 procent peněz z celkového rozpočtu. I přesto, že se ekonomická situace v zemi od roku 2001 zlepšila, nemůžeme ale tvrdit, že by byla ideální. Právě naopak.
Tváří v tvář nepříznivým vnitřním a externím faktorům pákistánská ekonomika ukázala ohromnou pružnost proti otřesům velmi vysoké síly. Domácí
faktory, jako zvýšené politické napětí , nestabilní právní situace, spojené s externími faktory, jako zhoršující se mezinárodní finanční krize a nebývalé zvýšení ceny jídla a energetický surovin testovaly sílu ekonomiky. Ekonomika vzrostla průměrně poměrem 6.6 procent ročně za posledních šest let.
Nepříznivou situaci vyvolaly v roce 2008 vnitropolitické události spojené s únorovými všeobecnými parlamentními volbami. Kdy došlo ke jmenování nové vlády a boji o prezidentské křeslo. Země se začala propadat do ekonomické krize. Mělo to za následek rapidní odliv zahraničních investorů, což se odrazilo v růstu HDP. Krize měla a má dopad v podobě navýšení cen potravin, paliv a energií a základního spotřebního zboží.
Burza v Karáčí zažila v posledních měsících hluboký propad a akcie pákistánských společností se od dubna 2008 propadly v průměru o jednu třetinu.
Pákistán pod vedením nové vlády vyčerpává rychlým tempem zásoby devizových rezerv, které se snížily až na současných 5,5 miliard USD. V stejném období v minulém roce činily zásoby devizových rezerv 16,5 miliard USD. Deficit státního rozpočtu dosáhl 21 miliard USD, což je nejvyšší propad od 70. let.
Pětiset miliardová europůjčka vyprší v únoru 2008, ale tržní hospodářství je nepopíratelně nečinné. Země potřebuje bezodkladně 3 miliardy a dalších 10 miliard v období dvou let k tomu aby zacelila rozdíl plateb. Pákistánský prezident A. Zardarí podnikl zbytečnou cestu do Saudské Arábie, USA a Činy. Saudská Arábie vyhověla Pákistánu v žádosti na poskytnutí 5,9 miliard ve formě odložených naftových plateb.
Čína nechce lehkovážně vystavit sněmku s pomocí pro stále sílící dysfunkčnost pákistánského státu. USA řeší vlastní finanční krizi.
Přesto byl v Kongresu projednán návrh zákona o hospodářské pomoci ve výší 1,5 miliard dolarů za rok po dobu deseti let, tak aby došlo k postupu proti válce s islámistickými extrémisty v domorodých oblastech Afghánistánu. Po těchto krocích je Zardárí připraven plánovat další cestu do Saudské Arábie.
Země je postižena energetickou krizí s odhadovaným deficitem výroby elektrické energie 4500 MW, který paralyzuje pákistánskou průmyslovou výrobu a vyvolává silné napětí ve společnosti, kdy domácnosti zůstávají dlouhé hodiny bez elektřiny. Od zvolení prezidenta Zardárího v září 2008 byly výpadky elektrické energie v hlavním městě minimalizovány, ale jedná se pouze o populistický krok, který není podepřen žádným koncepčním řešením. Nedostatek el. energie vyvolal v průběhu roku opakované občanské protesty a demonstrace, které se v několika případech zvrhly v rabování a vypalování úřadů elektroenergetických společností. Vláda z důvodu vlastní nesolventnosti přestala platit zahraničním výrobcům elektrické energie, z nichž někteří vyrábějí jen na poloviční výkon a hrozí zastavit dodávky úplně. Zaplaceno nedostal ani největší pákistánský výrobce a distributor el. energie WAPDA.
Velkým problémem pákistánské ekonomiky je silný vliv armády na ekonomický chod země. V čele mnoha významných státních i privátních podniků stojí penzionovaní vysocí důstojníci pákistánské armády. Odhaduje se, že kolem 60 procent finančních prostředků ze státního rozpočtu je vyčleněno pro armádu, zatímco pouhá necelá 2 procenta směřují do vzdělávacího sektoru.
Základní makroekonomický ukazatel
(HDP, obyva., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
tabulka je zhotovena na základě informací poskytnuté pákistánskou vládou na stránkách www.pakistan.gov.pk, údaje jsou v shodě s IMF i stránkami CIA(ústřední zpravodajské služby)
IMF oznámil dva základní cíle pomoci. První je obnovení důvěry domácích a zahraničních investorů napínáním finanční a peněžní politiky. Druhým cílem je ochrana chudých a sociální stabilita v zemi.
Pákistánský zahraniční dluh a devizové závazky činily ke konci června 2008 45,9 miliard dolarů.
tabulka vyhotovena na základě informací s CIA
Zemědělství:
Z tabulky (viz výše) vyplývá, že podíl zemědělství na HDP je 20,9 procent a zaměstnává 43,4 procent práceschopného obyvatelstva. Za období 2007-2008 nicméně zemědělství vykázalo výrazně nízký růst 1,5 procent oproti plánovaným 4,8 procentům.V živočišné výrobě se Pákistán specializuje na chov hovězího, skopového a produkci vajíček.
Hlavní druhy pěstovaných plodin – objem produkce za období 2007-2008:
• Pšenice 21,7 milionů tun
• Rýže 5,5 milionů tun
• Cukrová třtina 63,9 milionů tun
• Bavlna 11,7 milionů žoků
• Kukuřice 3,3 milionů tun
Průmysl:
Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Pákistánu je textilní průmysl, na který připadá 66 procent vývozu a který by do budoucna měl být jedním z hlavních opěrných bodů pro zlepšení ekonomické situace v zemi. Jeho podíl na světových trzích číní 30 procent s bavlněnou přízí a 8 procent s bavlněným oblečením. Textilní průmysl zaměstnává okolo 40 procent pracovních sil. Textilní výroba se podílí 9 procenty na HDP.
Služby:
Sektor služeb vykazuje od roku 2007 stabilní růst 8,2 procent. Na celkovém HDP se podílí 53,2 procenty.
Nejvýznamnější ze sektoru služeb je skladování, komunikace, finančnictví a pojišťovnictví, které tvoří 24 procent z tohoto sektoru. Zařadili bychom zde i telekomunikaci, kterou považujeme za kladný krok v před. V r. 2003 pákistánská vláda prezentovala deregulační politiku v oblasti pevných telefonních služeb, aby vytvořila konkurenční prostředí a povzbudila privátní investice.
V lednu 2004 byla formována vůbec první vládní politika v oblasti mobilních telefonních služeb definující udělování licencí operátorům. Licence jsou udělovány na 15 let a každých 5 let má dojít k revizi této politiky. Oblast mobilních telefonních služeb zažila v posledních třech letech přelomový boom a v současnosti je na pákistánské trhu přítomno pět mobilních operátorů -Warid, Telenor, Instaphone, Paktel a Ufone. Počet uživatelů mobilních telefonů se v březnu 2008 odhadoval na 82 milionů. Dostupnost komunikačních zařízení pro obyvatele Pákistánu se zvětšila, přístup k internetu má však pouze 10 procent obyvatel.
Vývoz:
Hlavními odběrateli pákistánského zboží jsou USA, Spojené arabské emiráty, Čína, Afghánistán a Velká Británie. Vývoz činí 18, 12 miliard dolarů. USA jsou odběratelem 17,7 procent zboží, Spojené arabské emiráty 10,2 procent, Afghánistán 8,3 procent, Čína 5,1 procent a Velká Británie 4,6 procent.
Vývozním zbožím je již zmíněný textil, rýže, kožedělné výrobky, sportovní zboží a koberce, cement, ze zbrojního průmyslu obranné vybavení, dále sušené mléko, nábytek, dlaždice, mramor, mořské plody – hlavně garnáti.
Dovoz:
Hlavními dovozci jsou Čína s 16,1 procenty, Saudská Arábie 10,8 procenty, Spojené arabské emiráty 10 procenty, USA 5,7 procenty, Kuvajt 4,8 procenty a japonsko s 4,3 procenty.
Hlavní importním zbožím je ropa a ropné produkty, léky, farmaceutické výrobky, železo a ocel, potraviny, čaj, pokrmové oleje, průmyslové stroje, letadla, plastické hmoty, papír, stavební stroje, nákladní automobily, automobily, počítače, počítačové díly, obranné prostředky, hračky, elektronika a jiné.
Ukazatele kvality života
Střední délka života v Pákistánu je na rozvojovou zemi relativně vysoká – ženy se dožívají v průměru 65 let a muži 63 let. S ostatními kvalitativními ukazately života už je to ale horší. Platí zde prakticky to stejné, co jsme řekli o ekonomice. Došlo ke zlepšení, ale situace není rozhodně ideální. Asijská rozvojová banka řadí Pákistán do zemí, ke kterým došlo k rozvoji, ale k příliš malému na to, aby Pákistán splnil cíle Miléniové deklarace OSN.
Chudoba
V Pákistánu žije přes 20 procent obyvatel (z celkového počtu 173 milionů), kteří nemají dostatek potravy. Skoro 40 procent dětí pod 5 let věku je podvyživených. Skoro 10 procent populace žije pod hranicí jednoho dolaru na den (podle indexu parity kupní síly). Skutečný počet lidí přežívajících v nesnesitelných chudých podmínkách je však pravděpodobně ještě vyšší, protože statistické údaje mezinárodních organizací většinou nezahrnují obyvatele žijící pod hranicí např. tří dolarů na den. Např. Světová banka evidovala v roce 2002 74 procent pákistánské populace, která žila pod hranicí dvou dolarů na den.
Vzdělanost a negramotnost
Základního vzdělání dosáhne v Pákistánu jen 65 procent dětí. To je skoro nejméně ze všech rozvojových zemí v Asii a Tichém oceánu. Existují také obrovské rozdíly mezi pohlavími. Gramotnost mužů je necelých 80 procent, zatímco gramotnost žen je asi 60 procent. Hůře je na tom v Asii už jen Bangladéš, Papua Nová Guinea a sousední Afghánistán (zde je gramotnost žen pouze necelých 20 procent a gramotnost mužů necelých 50 procent). Problémem v Pákistánu stále zůstává nerovné postavení dívek a chlapců ve školách. Zde sice došlo k výraznému zlepšení, ale pořád na 100 studujících chlapců (v základních školách) připadá pouze 78 dívek.
Dětská úmrtnost a úmrtnost při porodech
Dětská úmrtnost je obrovská. Z tisíce narozených dětí jich do pěti let věku umře skoro 100. Hůř je na tom už jen Myanmar a sousední Afghánistán, kde dosahuje úmrtnost neuvěřitelných 250 promile.
Vysoká je také úmrtnost při porodech. Na 100 000 živě narozených dětí připadá asi 300 mrtvých při porodu. Pro srovnání např. v Jižní Koreji činí tento index mateřské úmrtnosti méně než 15 mrtvých. Extrémem je znovu Afghánistán, kde na 100 000 živě narozených dětí připadá 1800 mrtvých (nejvíc v celé Asii).
Malárie
Největším zdravotním problémem je pro pákistánské obyvatelstvo malárie. Rozsáhlé rozšíření malárie souvisí podle WHO hlavně s extenzivním růstem v zemědělství, rozlehlými a nekvalitními zavlažovacími systémy a také s monzunovými dešti. Všechny tyto faktory zlepšují podmínky pro život komárů, kteří malárii přenášejí, a zvyšují riziko výskytu malárie. Od roku 1990 do roku 2003 se počet případů malárie zvýšil z asi 80 000 případů na asi 125 000 případů ročně (což souvisí také s růstem počtu obyvatelstva a vysokým přirozeným přírůstkem). Na 100 000 obyvatel připadá 79 případů malárie a v sousedním Afghánistánu je to dokonce 343 případů (pro srovnání např. Bangladéš 35 případů, Vietnam 26 případů). Od devadesátých let proto zvětšila pákistánská vláda investice do boje proti malárii z 6 milionů dolarů na skoro 500 milionů dolarů. Mezinárodní organizace poskytují pákistánské vládě navíc dalších 80 milionů dolarů. Podle WHO však stále zůstávají problémy s nedostatkem kvalitních lékařských zařízení, nedostatečnou distribucí sítí proti komárům, nedostatkem kvalitních a hlavně rychlých diagnostických přístrojů a s monitorováním pacientů.
Městské a venkovské obyvatelstvo
Život ve městech i na venkově je v Pákistánu oproti minulosti kvalitnější, přesto stále 10 procent městského a 60 procent venkovského obyvatelstva nemá dostatečný přístup k nezávadné čisté vodě. Skoro polovina městské populace stále žije v chudých čtvrtích a ve slumech. V Afghánistánu žije ve slumech dokonce 98 procent městského obyvatelstva.
Drogy
Ze sousedního Afghánistánu proniká na pákistánské území obchod s drogami. Podle údajů OSN připadá na samotný Afghánistán 92 procent celosvětové produkce opia. V úterý 11. listopadu zabavila policie ve městě Gerešk v severním Afghánistánu 18 tun opia, které podle úřadů stačilo na výrobu 30 tun heroinu. Jednalo se o první nález nelegálních drog mimo oblast města Laškar Gah, kde se výroba drog soustřeďuje nejvíce. Problém s drogami na pákistánsko-afghánských hranicích má dopady nejen na místní ale i na evropské trhy. Už v roce 2002 podle mluvčího UNDCP (Organizace OSN pro kontrolu drog) Kemala Kurspahika bylo afghánské opium odpovědné za skoro 90 procent veškerého heroinu na evropských trzích.
Shrnutí
Už jen z pouhého výčtu základních sociálních, ekonomických, zdravotnických a jiných údajů vidíme, že život pákistánských obyvatel není zrovna jednoduchý. Ještě horší situace je v sousedním Afghánistánu. Pákistánská a afghánská vláda těžko může v budoucnu účinně bojovat s Al-Kajdou a Talibanem, když zdejší obyvatelé neumí číst, žijí v neustálém strachu z malárie (pokud vůbec jsou dostatečně vzděláni a vědí, že nějaká malárie existuje), nemají přístup ke kvalitním informacím a nejsou schopní si sami vydělat na jídlo. Nevzdělanosti, chudoby a neinformovanosti naopak extrémistická hnutí velice dobře využívají a snadno manipulují se zdejšími obyvateli. Chudí obyvatelé na pákistánsko-afghánských hranicích budou zcela pochopitelně sympatizovat s dealery drog z hnutí Al-Kajdá a Taliban, díky kterým si vydělají na střechu nad hlavou, a ne s pákistánskými, afhgánskými a americkými vojáky, kteří proti těmto lidem z extrémistických skupin naopak bojují.
Opatření vlády pro zlepšení sociální a ekonomické situace
To všechno si samozřejmě uvědomují i zainteresované vlády. Ke zlepšení ekonomické situace v oblasti rozhodně nepřispělo ani nedávné zemětřesení v Pákistánu a globální finanční krize. Pákistánští přední političtí představitelé proto přesunuli svou pozornost od vojenských operací k ekonomické stabilizaci země. Také pákistánský tisk se soustředí více na ekonomické události než na sebevražedné útoky teroristů.
V úterý 4. listopadu 2008 odletěl pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí na dvoudenní návštěvu Saudské Arábie. Saudská Arábie je blízkým pákistánským spojencem a ekonomickým partnerem od sovětské invaze do Afghánistánu v roce 1979. Oba státy dnes mezi sebou obchodují se zbožím za 5,7 miliard amerických dolarů. Zardárí jednal s vládou Saudské Arábie o další ekonomické, politické a vojenské spolupráci. Zardárí rovněž žádal Saudskou Arábii o odložení plateb za dodávky ropy, aby mohl trochu ulevit zadluženému pákistánskému rozpočtu. Zopakoval tak to, o co již v červenci 2008 usiloval premiér Gillání.
O čtyři dny později, v sobotu 8. listopadu, projednávala pákistánská vláda na zasedání v Islámábádu ekonomické záležitosti, které se týkají energetiky. Vláda chce do budoucna zvýšit energetickou bezpečnost státu. Prezident Zardárí prohlásil, že Pákistán se pokusí začít využívat etanol jako palivo. Etanol se vyrábí z cukrové třtiny a z obilí.
V pondělí 10. listopadu oficiálně požádala pákistánská vláda o pomoc Mezinárodní měnový fond. Konkrétně zažádal Pákistán o půjčku 9 miliard amerických dolarů. Pákistán tvrdí, že část z půjčky by mohl zaplatit již v roce 2009, a proto doufá, že mu Mezinárodní měnový fond zaručí mírné podmínky pro splácení dluhu.
O den později, v úterý 11. listopadu, řekl předseda vlády Jusuf Ráza Gilání na návštěvě v Láhauru, že stabilita národní ekonomiky je pro vládu hlavní prioritou. Řekl, že vláda připravila plán konkrétních opatření na přilákání zahraničních investic. Mimo jiné prohlásil, že je třeba zlikvidovat terorismus v zemi, protože právě terorismus je hlavní překážkou pro příliv zahraničních investic.
Pro další vývoj bude bezesporu důležité, jak dopadne zasedání zemí FOP (Friends of Pakistan), které je naplánováno na 17. listopadu. Členy organizace FOP jsou mimo jiné USA, Čína, Francie, Saudská Arábie, Velká Británie a Spojené arabské emiráty.
Komentář
Stabilizace pákistánské ekonomiky a zlepšení kvality životní úrovně je a bude do budoucna důležitou součástí boje proti terorismu v oblasti pákistánsko-afghánských hranic. Bohužel s nynější vládou to bude velice těžké. Připadne mám, že to co se snažila budovat předchozí vláda bylo během velmi krátké doby zničeno. Důkazem je odchod nezbytně důležitých investorů ze země. Ale samozřejmě za vše nemůže jen vláda i když nese největší díl viny. Jsou to také časté přírodní katastrofy, zvláště zemětřesení, která ničí zemi. V roce 2005 mělo za následek zvětšení mezinárodní pomoci a poslední, která proběhla letos na konci října a začátkem listopadu zřejmě opět donutí bohaté státy „vytáhnout peněženky“.
Problémy chudoby, malárie, vysoké dětské úmrtnosti, vysoké negramotnosti atd. jsou sami o sobě obrovské. V Pákistánu se k nim ale přidává ještě problém terorismu a obchodu s drogami ze sousedního (ještě zaostalejšího) Afghánistánu. Navíc pákistánská vláda často „šlape vedle“ - těžko se dá např. pochopit, jak může prezident Zardárí zcela vážně uvažovat o plošném používání etanolu (který se vyrábí z obilí) jako paliva v zemi, kde 20 procent obyvatel trpí hladem.
Pro budoucí vývoj Pákistánu bude důležité, jak efektivně a vhodně bude vláda investovat peníze od Mezinárodního měnového fondu. Pákistán se bude muset také postupně začít spoléhat na vlastní zdroje a ne na půjčky zvenčí. A konečně, významnou roli sehraje organizace FOP, jejímiž členy jsou kromě chudého Pákistánu také bohaté ropné státy (např. Saudská Arábie), státy G8 (např. USA, Francie) a také prudce se rozvíjející státy (např. Čína).
Seznam literatury:
Khan, I. Zardari seeks urgent Saudi funds. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-14]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7708267.stm.
Pak formally seeks $9 billion IMF emergency aid. The Times of India [online], [cit. 2008-11-14] http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pak_formally_seeks_9_billion_IMF_emergency_aid/articleshow/3696735.cms.
Stability of economy, law & order on top priority of government: Gilani. Associated Press of Pakistan [online], [cit. 2008-11-14].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58803&Itemid=2.
Out of box solutions needed to overcome energy crisis: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-14].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58562&Itemid=2.
Asian Development Bank. Key Indicators for Asia and the Pacific 2008. 39. vyd., Manila: Asian Development Bank, 2008. 276 s. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://www.adb.org/Documents/Books/Key_Indicators/2008/pdf/Key-Indicators-2008.pdf.
World Bank. Pakistan Country Overview. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://www.worldbank.org.pk/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/SOUTHASIAEXT/PAKISTANEXTN/0,,contentMDK:20131431~menuPK:293059~pagePK:141137~piPK:141127~theSitePK:293052,00.html.
WHO. Pakistan Country Profile Overview of malaria control activities and programme progress. 5 s. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://rbm.who.int/wmr2005/profiles/paquistan.pdf.
UNODC. Executive Summary. 16 s. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://www.unodc.org/documents/wdr/WDR_2008/Executive%20Summary.pdf.
UN concern over Afghan drug revival. BBC [online]. 2002, [cit. 2008-11-14].
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/1834118.stm.
Pákistán: Ekonomická charakteristika země. Businessinfo [online]. 2008 [cit. 2008-11-14].
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/pakistan-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001468/
CIA: The world fact book Pakistan. [online]. 2008 [cit. 2008-11-19].
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbok/geos/pk.html
Ekonomy: Pakistan economics [online]. 2008 [cit. 2008-11-19].
http://www.statpak.gov.pk/depts/fbs/statistics/national_accounts/national_accounts.html
'Huge' Afghanistan drugs seizure. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-14].
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7722940.stm">http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7722940
Kniha faktů CIA. [online]. [cit. 2008-11-14]. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html
V naší předešlé analýze jsme se ke konci zmínili o nepříznivém vlivu málo rozvinuté pákistánské ekonomiky na činnost militantních skupin v oblasti pákistánsko-afghánských hranic. V této analýze proto rozebereme pákistánskou socio-ekonomickou úroveň důkladněji.
Základní charakteristika pákistánské ekonomiky
Pákistán je chudá, rozvojová země. Světovou bankou je řazen do zemí Low Income (sem patří nejchudší a nejzaostalejší země na světě). Pákistánský hrubý domácí produkt na osobu přepočtený podle indexu parity kupní síly byl v roce 2007 až 172. na světě – 2400 amerických dolarů. To je skoro stejně jako v případě Džibutska, Kamerunu nebo Nigérie. Pákistán je zemí, která se orientuje výhradně na zemědělství. Díky zemědělstí je proto stát velmi závislý na přírodních podmínkách, které nejsou vždy příznivé. V zemědělském sektoru pracuje 50 procent obyvatel a na hrubém domácím produktu se zemědělství podílí více než 20 procenty (průmysl 27 procenty a služby 53 procenty). Jde o podobné rozložení jednotlivých ekonomických sektorů jako v případě Bangladéše nebo Mozambiku.
Ekonomická situace v Pákistánu se od roku 2001 po zásahu Mezinárodního měnového fondu zlepšila. Pákistán ve spolupráci se světovými organizacemi vstoupil na globální trh a zaznamenal růst tempa hrubého domácího produktu v průměru o 7 procent. Pákistánská vláda také změnila strukturu svých investicí, když na splnění cílů Miléniové deklarace vyčlenila 52 procent peněz z celkového rozpočtu. I přesto, že se ekonomická situace v zemi od roku 2001 zlepšila, nemůžeme ale tvrdit, že by byla ideální. Právě naopak.
Tváří v tvář nepříznivým vnitřním a externím faktorům pákistánská ekonomika ukázala ohromnou pružnost proti otřesům velmi vysoké síly. Domácí
faktory, jako zvýšené politické napětí , nestabilní právní situace, spojené s externími faktory, jako zhoršující se mezinárodní finanční krize a nebývalé zvýšení ceny jídla a energetický surovin testovaly sílu ekonomiky. Ekonomika vzrostla průměrně poměrem 6.6 procent ročně za posledních šest let.
Nepříznivou situaci vyvolaly v roce 2008 vnitropolitické události spojené s únorovými všeobecnými parlamentními volbami. Kdy došlo ke jmenování nové vlády a boji o prezidentské křeslo. Země se začala propadat do ekonomické krize. Mělo to za následek rapidní odliv zahraničních investorů, což se odrazilo v růstu HDP. Krize měla a má dopad v podobě navýšení cen potravin, paliv a energií a základního spotřebního zboží.
Burza v Karáčí zažila v posledních měsících hluboký propad a akcie pákistánských společností se od dubna 2008 propadly v průměru o jednu třetinu.
Pákistán pod vedením nové vlády vyčerpává rychlým tempem zásoby devizových rezerv, které se snížily až na současných 5,5 miliard USD. V stejném období v minulém roce činily zásoby devizových rezerv 16,5 miliard USD. Deficit státního rozpočtu dosáhl 21 miliard USD, což je nejvyšší propad od 70. let.
Pětiset miliardová europůjčka vyprší v únoru 2008, ale tržní hospodářství je nepopíratelně nečinné. Země potřebuje bezodkladně 3 miliardy a dalších 10 miliard v období dvou let k tomu aby zacelila rozdíl plateb. Pákistánský prezident A. Zardarí podnikl zbytečnou cestu do Saudské Arábie, USA a Činy. Saudská Arábie vyhověla Pákistánu v žádosti na poskytnutí 5,9 miliard ve formě odložených naftových plateb.
Čína nechce lehkovážně vystavit sněmku s pomocí pro stále sílící dysfunkčnost pákistánského státu. USA řeší vlastní finanční krizi.
Přesto byl v Kongresu projednán návrh zákona o hospodářské pomoci ve výší 1,5 miliard dolarů za rok po dobu deseti let, tak aby došlo k postupu proti válce s islámistickými extrémisty v domorodých oblastech Afghánistánu. Po těchto krocích je Zardárí připraven plánovat další cestu do Saudské Arábie.
Země je postižena energetickou krizí s odhadovaným deficitem výroby elektrické energie 4500 MW, který paralyzuje pákistánskou průmyslovou výrobu a vyvolává silné napětí ve společnosti, kdy domácnosti zůstávají dlouhé hodiny bez elektřiny. Od zvolení prezidenta Zardárího v září 2008 byly výpadky elektrické energie v hlavním městě minimalizovány, ale jedná se pouze o populistický krok, který není podepřen žádným koncepčním řešením. Nedostatek el. energie vyvolal v průběhu roku opakované občanské protesty a demonstrace, které se v několika případech zvrhly v rabování a vypalování úřadů elektroenergetických společností. Vláda z důvodu vlastní nesolventnosti přestala platit zahraničním výrobcům elektrické energie, z nichž někteří vyrábějí jen na poloviční výkon a hrozí zastavit dodávky úplně. Zaplaceno nedostal ani největší pákistánský výrobce a distributor el. energie WAPDA.
Velkým problémem pákistánské ekonomiky je silný vliv armády na ekonomický chod země. V čele mnoha významných státních i privátních podniků stojí penzionovaní vysocí důstojníci pákistánské armády. Odhaduje se, že kolem 60 procent finančních prostředků ze státního rozpočtu je vyčleněno pro armádu, zatímco pouhá necelá 2 procenta směřují do vzdělávacího sektoru.
Základní makroekonomický ukazatel
(HDP, obyva., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
tabulka je zhotovena na základě informací poskytnuté pákistánskou vládou na stránkách www.pakistan.gov.pk, údaje jsou v shodě s IMF i stránkami CIA(ústřední zpravodajské služby)Pákistán je významným příjemcem zahraniční rozvojové pomoci, zejména od mezinárodních finančních institucí (IMF, WB, ADB) a bilaterálních donorů. USA se zavázaly poskytnout v letech 2005–2009 ekonomickou a vojenskou pomoc Pákistánu ve výši 3 miliardy dolarů. Světová banka společně s Mezinárodním měnovým fondem poskytly 1 miliardu dolarů a sama Světová banka v průběhu let 2004–2006 500 milionů dolarů. Asijská rozvojová banka poskytla Pákistánu od počátku svého regionálního působení v roce 1966 na 18,6 miliard dolarů finanční pomoci. Dalšími významnými donory v Pákistánu je Evropská komise, Velká Británie, Německo, Francie, Nrsko, Švýcarsko a Japonsko.
Neochotně se musel Pakistán obrátit na Mezinárodní měnový fond (IMF) v letošním roce. Dne 22. října se představitelé IMF a pákistánské vlády dohodly na diskuzi o záchranné finanční podpoře. IMF přislíbil po dohodách s Pákistánem na klíčových prvcích ekonomického programu půjčku ve výši 7,6 miliard dolarů na zmírnění potíží s platební bilancí.IMF oznámil dva základní cíle pomoci. První je obnovení důvěry domácích a zahraničních investorů napínáním finanční a peněžní politiky. Druhým cílem je ochrana chudých a sociální stabilita v zemi.
Pákistánský zahraniční dluh a devizové závazky činily ke konci června 2008 45,9 miliard dolarů.
tabulka vyhotovena na základě informací s CIAZemědělství:
Z tabulky (viz výše) vyplývá, že podíl zemědělství na HDP je 20,9 procent a zaměstnává 43,4 procent práceschopného obyvatelstva. Za období 2007-2008 nicméně zemědělství vykázalo výrazně nízký růst 1,5 procent oproti plánovaným 4,8 procentům.V živočišné výrobě se Pákistán specializuje na chov hovězího, skopového a produkci vajíček.
Hlavní druhy pěstovaných plodin – objem produkce za období 2007-2008:
• Pšenice 21,7 milionů tun
• Rýže 5,5 milionů tun
• Cukrová třtina 63,9 milionů tun
• Bavlna 11,7 milionů žoků
• Kukuřice 3,3 milionů tun
Průmysl:
Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Pákistánu je textilní průmysl, na který připadá 66 procent vývozu a který by do budoucna měl být jedním z hlavních opěrných bodů pro zlepšení ekonomické situace v zemi. Jeho podíl na světových trzích číní 30 procent s bavlněnou přízí a 8 procent s bavlněným oblečením. Textilní průmysl zaměstnává okolo 40 procent pracovních sil. Textilní výroba se podílí 9 procenty na HDP.
Služby:
Sektor služeb vykazuje od roku 2007 stabilní růst 8,2 procent. Na celkovém HDP se podílí 53,2 procenty.
Nejvýznamnější ze sektoru služeb je skladování, komunikace, finančnictví a pojišťovnictví, které tvoří 24 procent z tohoto sektoru. Zařadili bychom zde i telekomunikaci, kterou považujeme za kladný krok v před. V r. 2003 pákistánská vláda prezentovala deregulační politiku v oblasti pevných telefonních služeb, aby vytvořila konkurenční prostředí a povzbudila privátní investice.
V lednu 2004 byla formována vůbec první vládní politika v oblasti mobilních telefonních služeb definující udělování licencí operátorům. Licence jsou udělovány na 15 let a každých 5 let má dojít k revizi této politiky. Oblast mobilních telefonních služeb zažila v posledních třech letech přelomový boom a v současnosti je na pákistánské trhu přítomno pět mobilních operátorů -Warid, Telenor, Instaphone, Paktel a Ufone. Počet uživatelů mobilních telefonů se v březnu 2008 odhadoval na 82 milionů. Dostupnost komunikačních zařízení pro obyvatele Pákistánu se zvětšila, přístup k internetu má však pouze 10 procent obyvatel.
Vývoz:
Hlavními odběrateli pákistánského zboží jsou USA, Spojené arabské emiráty, Čína, Afghánistán a Velká Británie. Vývoz činí 18, 12 miliard dolarů. USA jsou odběratelem 17,7 procent zboží, Spojené arabské emiráty 10,2 procent, Afghánistán 8,3 procent, Čína 5,1 procent a Velká Británie 4,6 procent.
Vývozním zbožím je již zmíněný textil, rýže, kožedělné výrobky, sportovní zboží a koberce, cement, ze zbrojního průmyslu obranné vybavení, dále sušené mléko, nábytek, dlaždice, mramor, mořské plody – hlavně garnáti.
Dovoz:
Hlavními dovozci jsou Čína s 16,1 procenty, Saudská Arábie 10,8 procenty, Spojené arabské emiráty 10 procenty, USA 5,7 procenty, Kuvajt 4,8 procenty a japonsko s 4,3 procenty.
Hlavní importním zbožím je ropa a ropné produkty, léky, farmaceutické výrobky, železo a ocel, potraviny, čaj, pokrmové oleje, průmyslové stroje, letadla, plastické hmoty, papír, stavební stroje, nákladní automobily, automobily, počítače, počítačové díly, obranné prostředky, hračky, elektronika a jiné.
Ukazatele kvality života
Střední délka života v Pákistánu je na rozvojovou zemi relativně vysoká – ženy se dožívají v průměru 65 let a muži 63 let. S ostatními kvalitativními ukazately života už je to ale horší. Platí zde prakticky to stejné, co jsme řekli o ekonomice. Došlo ke zlepšení, ale situace není rozhodně ideální. Asijská rozvojová banka řadí Pákistán do zemí, ke kterým došlo k rozvoji, ale k příliš malému na to, aby Pákistán splnil cíle Miléniové deklarace OSN.
Chudoba
V Pákistánu žije přes 20 procent obyvatel (z celkového počtu 173 milionů), kteří nemají dostatek potravy. Skoro 40 procent dětí pod 5 let věku je podvyživených. Skoro 10 procent populace žije pod hranicí jednoho dolaru na den (podle indexu parity kupní síly). Skutečný počet lidí přežívajících v nesnesitelných chudých podmínkách je však pravděpodobně ještě vyšší, protože statistické údaje mezinárodních organizací většinou nezahrnují obyvatele žijící pod hranicí např. tří dolarů na den. Např. Světová banka evidovala v roce 2002 74 procent pákistánské populace, která žila pod hranicí dvou dolarů na den.
Vzdělanost a negramotnost
Základního vzdělání dosáhne v Pákistánu jen 65 procent dětí. To je skoro nejméně ze všech rozvojových zemí v Asii a Tichém oceánu. Existují také obrovské rozdíly mezi pohlavími. Gramotnost mužů je necelých 80 procent, zatímco gramotnost žen je asi 60 procent. Hůře je na tom v Asii už jen Bangladéš, Papua Nová Guinea a sousední Afghánistán (zde je gramotnost žen pouze necelých 20 procent a gramotnost mužů necelých 50 procent). Problémem v Pákistánu stále zůstává nerovné postavení dívek a chlapců ve školách. Zde sice došlo k výraznému zlepšení, ale pořád na 100 studujících chlapců (v základních školách) připadá pouze 78 dívek.
Dětská úmrtnost a úmrtnost při porodech
Dětská úmrtnost je obrovská. Z tisíce narozených dětí jich do pěti let věku umře skoro 100. Hůř je na tom už jen Myanmar a sousední Afghánistán, kde dosahuje úmrtnost neuvěřitelných 250 promile.
Vysoká je také úmrtnost při porodech. Na 100 000 živě narozených dětí připadá asi 300 mrtvých při porodu. Pro srovnání např. v Jižní Koreji činí tento index mateřské úmrtnosti méně než 15 mrtvých. Extrémem je znovu Afghánistán, kde na 100 000 živě narozených dětí připadá 1800 mrtvých (nejvíc v celé Asii).
Malárie
Největším zdravotním problémem je pro pákistánské obyvatelstvo malárie. Rozsáhlé rozšíření malárie souvisí podle WHO hlavně s extenzivním růstem v zemědělství, rozlehlými a nekvalitními zavlažovacími systémy a také s monzunovými dešti. Všechny tyto faktory zlepšují podmínky pro život komárů, kteří malárii přenášejí, a zvyšují riziko výskytu malárie. Od roku 1990 do roku 2003 se počet případů malárie zvýšil z asi 80 000 případů na asi 125 000 případů ročně (což souvisí také s růstem počtu obyvatelstva a vysokým přirozeným přírůstkem). Na 100 000 obyvatel připadá 79 případů malárie a v sousedním Afghánistánu je to dokonce 343 případů (pro srovnání např. Bangladéš 35 případů, Vietnam 26 případů). Od devadesátých let proto zvětšila pákistánská vláda investice do boje proti malárii z 6 milionů dolarů na skoro 500 milionů dolarů. Mezinárodní organizace poskytují pákistánské vládě navíc dalších 80 milionů dolarů. Podle WHO však stále zůstávají problémy s nedostatkem kvalitních lékařských zařízení, nedostatečnou distribucí sítí proti komárům, nedostatkem kvalitních a hlavně rychlých diagnostických přístrojů a s monitorováním pacientů.
Městské a venkovské obyvatelstvo
Život ve městech i na venkově je v Pákistánu oproti minulosti kvalitnější, přesto stále 10 procent městského a 60 procent venkovského obyvatelstva nemá dostatečný přístup k nezávadné čisté vodě. Skoro polovina městské populace stále žije v chudých čtvrtích a ve slumech. V Afghánistánu žije ve slumech dokonce 98 procent městského obyvatelstva.
Drogy
Ze sousedního Afghánistánu proniká na pákistánské území obchod s drogami. Podle údajů OSN připadá na samotný Afghánistán 92 procent celosvětové produkce opia. V úterý 11. listopadu zabavila policie ve městě Gerešk v severním Afghánistánu 18 tun opia, které podle úřadů stačilo na výrobu 30 tun heroinu. Jednalo se o první nález nelegálních drog mimo oblast města Laškar Gah, kde se výroba drog soustřeďuje nejvíce. Problém s drogami na pákistánsko-afghánských hranicích má dopady nejen na místní ale i na evropské trhy. Už v roce 2002 podle mluvčího UNDCP (Organizace OSN pro kontrolu drog) Kemala Kurspahika bylo afghánské opium odpovědné za skoro 90 procent veškerého heroinu na evropských trzích.
Shrnutí
Už jen z pouhého výčtu základních sociálních, ekonomických, zdravotnických a jiných údajů vidíme, že život pákistánských obyvatel není zrovna jednoduchý. Ještě horší situace je v sousedním Afghánistánu. Pákistánská a afghánská vláda těžko může v budoucnu účinně bojovat s Al-Kajdou a Talibanem, když zdejší obyvatelé neumí číst, žijí v neustálém strachu z malárie (pokud vůbec jsou dostatečně vzděláni a vědí, že nějaká malárie existuje), nemají přístup ke kvalitním informacím a nejsou schopní si sami vydělat na jídlo. Nevzdělanosti, chudoby a neinformovanosti naopak extrémistická hnutí velice dobře využívají a snadno manipulují se zdejšími obyvateli. Chudí obyvatelé na pákistánsko-afghánských hranicích budou zcela pochopitelně sympatizovat s dealery drog z hnutí Al-Kajdá a Taliban, díky kterým si vydělají na střechu nad hlavou, a ne s pákistánskými, afhgánskými a americkými vojáky, kteří proti těmto lidem z extrémistických skupin naopak bojují.
Opatření vlády pro zlepšení sociální a ekonomické situace
To všechno si samozřejmě uvědomují i zainteresované vlády. Ke zlepšení ekonomické situace v oblasti rozhodně nepřispělo ani nedávné zemětřesení v Pákistánu a globální finanční krize. Pákistánští přední političtí představitelé proto přesunuli svou pozornost od vojenských operací k ekonomické stabilizaci země. Také pákistánský tisk se soustředí více na ekonomické události než na sebevražedné útoky teroristů.
V úterý 4. listopadu 2008 odletěl pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí na dvoudenní návštěvu Saudské Arábie. Saudská Arábie je blízkým pákistánským spojencem a ekonomickým partnerem od sovětské invaze do Afghánistánu v roce 1979. Oba státy dnes mezi sebou obchodují se zbožím za 5,7 miliard amerických dolarů. Zardárí jednal s vládou Saudské Arábie o další ekonomické, politické a vojenské spolupráci. Zardárí rovněž žádal Saudskou Arábii o odložení plateb za dodávky ropy, aby mohl trochu ulevit zadluženému pákistánskému rozpočtu. Zopakoval tak to, o co již v červenci 2008 usiloval premiér Gillání.
O čtyři dny později, v sobotu 8. listopadu, projednávala pákistánská vláda na zasedání v Islámábádu ekonomické záležitosti, které se týkají energetiky. Vláda chce do budoucna zvýšit energetickou bezpečnost státu. Prezident Zardárí prohlásil, že Pákistán se pokusí začít využívat etanol jako palivo. Etanol se vyrábí z cukrové třtiny a z obilí.
V pondělí 10. listopadu oficiálně požádala pákistánská vláda o pomoc Mezinárodní měnový fond. Konkrétně zažádal Pákistán o půjčku 9 miliard amerických dolarů. Pákistán tvrdí, že část z půjčky by mohl zaplatit již v roce 2009, a proto doufá, že mu Mezinárodní měnový fond zaručí mírné podmínky pro splácení dluhu.
O den později, v úterý 11. listopadu, řekl předseda vlády Jusuf Ráza Gilání na návštěvě v Láhauru, že stabilita národní ekonomiky je pro vládu hlavní prioritou. Řekl, že vláda připravila plán konkrétních opatření na přilákání zahraničních investic. Mimo jiné prohlásil, že je třeba zlikvidovat terorismus v zemi, protože právě terorismus je hlavní překážkou pro příliv zahraničních investic.
Pro další vývoj bude bezesporu důležité, jak dopadne zasedání zemí FOP (Friends of Pakistan), které je naplánováno na 17. listopadu. Členy organizace FOP jsou mimo jiné USA, Čína, Francie, Saudská Arábie, Velká Británie a Spojené arabské emiráty.
Komentář
Stabilizace pákistánské ekonomiky a zlepšení kvality životní úrovně je a bude do budoucna důležitou součástí boje proti terorismu v oblasti pákistánsko-afghánských hranic. Bohužel s nynější vládou to bude velice těžké. Připadne mám, že to co se snažila budovat předchozí vláda bylo během velmi krátké doby zničeno. Důkazem je odchod nezbytně důležitých investorů ze země. Ale samozřejmě za vše nemůže jen vláda i když nese největší díl viny. Jsou to také časté přírodní katastrofy, zvláště zemětřesení, která ničí zemi. V roce 2005 mělo za následek zvětšení mezinárodní pomoci a poslední, která proběhla letos na konci října a začátkem listopadu zřejmě opět donutí bohaté státy „vytáhnout peněženky“.
Problémy chudoby, malárie, vysoké dětské úmrtnosti, vysoké negramotnosti atd. jsou sami o sobě obrovské. V Pákistánu se k nim ale přidává ještě problém terorismu a obchodu s drogami ze sousedního (ještě zaostalejšího) Afghánistánu. Navíc pákistánská vláda často „šlape vedle“ - těžko se dá např. pochopit, jak může prezident Zardárí zcela vážně uvažovat o plošném používání etanolu (který se vyrábí z obilí) jako paliva v zemi, kde 20 procent obyvatel trpí hladem.
Pro budoucí vývoj Pákistánu bude důležité, jak efektivně a vhodně bude vláda investovat peníze od Mezinárodního měnového fondu. Pákistán se bude muset také postupně začít spoléhat na vlastní zdroje a ne na půjčky zvenčí. A konečně, významnou roli sehraje organizace FOP, jejímiž členy jsou kromě chudého Pákistánu také bohaté ropné státy (např. Saudská Arábie), státy G8 (např. USA, Francie) a také prudce se rozvíjející státy (např. Čína).
Seznam literatury:
Khan, I. Zardari seeks urgent Saudi funds. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-14]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7708267.stm.
Pak formally seeks $9 billion IMF emergency aid. The Times of India [online], [cit. 2008-11-14] http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pak_formally_seeks_9_billion_IMF_emergency_aid/articleshow/3696735.cms.
Stability of economy, law & order on top priority of government: Gilani. Associated Press of Pakistan [online], [cit. 2008-11-14].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58803&Itemid=2.
Out of box solutions needed to overcome energy crisis: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-14].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58562&Itemid=2.
Asian Development Bank. Key Indicators for Asia and the Pacific 2008. 39. vyd., Manila: Asian Development Bank, 2008. 276 s. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://www.adb.org/Documents/Books/Key_Indicators/2008/pdf/Key-Indicators-2008.pdf.
World Bank. Pakistan Country Overview. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://www.worldbank.org.pk/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/SOUTHASIAEXT/PAKISTANEXTN/0,,contentMDK:20131431~menuPK:293059~pagePK:141137~piPK:141127~theSitePK:293052,00.html.
WHO. Pakistan Country Profile Overview of malaria control activities and programme progress. 5 s. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://rbm.who.int/wmr2005/profiles/paquistan.pdf.
UNODC. Executive Summary. 16 s. [online]. [cit. 2008-11-14].
http://www.unodc.org/documents/wdr/WDR_2008/Executive%20Summary.pdf.
UN concern over Afghan drug revival. BBC [online]. 2002, [cit. 2008-11-14].
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/1834118.stm.
Pákistán: Ekonomická charakteristika země. Businessinfo [online]. 2008 [cit. 2008-11-14].
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/pakistan-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001468/
CIA: The world fact book Pakistan. [online]. 2008 [cit. 2008-11-19].
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbok/geos/pk.html
Ekonomy: Pakistan economics [online]. 2008 [cit. 2008-11-19].
http://www.statpak.gov.pk/depts/fbs/statistics/national_accounts/national_accounts.html
'Huge' Afghanistan drugs seizure. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-14].
http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7722940.stm">http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7722940
Kniha faktů CIA. [online]. [cit. 2008-11-14]. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html
čtvrtek 13. listopadu 2008
Útoky na americké konvoje
V pondělí 10. listopadu byly v severozápadním Pákistánu uneseny vojenské nákladní automobily, které vezly zásoby pro celkem 65 000 vojáků USA a vojáků NATO v Afghánistánu. Celkem zmizelo třináct vozidel v oblasti Khyber Pass.
Tentýž den byl také v Péšáváru zabit i s řidičem americký dobrovolník, který pracoval pro rozvojovou humanitární organizaci v severozápadním Pákistánu.
Oba tyto útoky byly velice dobře naplánované a ve světovém tisku okamžitě vyvolaly spekulace o zajištění bezpečnosti na pákistánských silnicích. Faktem je, že útoky na zásobovací konvoje, které převážejí palivo, potraviny a jiný důležitý nevojenský materiál, jsou na pákistánských komunikacích běžné. Napadení vojenského konvoje ale zas tak časté není. Přesto představitelé USA a NATO jednají po celý rok s Ruskem a jinými zeměmi o možném průjezdu vojenských vozidel přes jejich území do Afghánistánu (oklikou přes nebezpečné pákistánské komunikace a hlavně mimo území FATA, kde nesahá pravomoc pákistánské vlády a kde fakticky vládnou kmenoví náčelníci).
Fazal Mahmúd, vládní představitel oblasti Khyber, obvinil z těchto útoků hnutí Taliban. Stejný názor o původu útočníků zastává i další vládní politik Bakhtiar Mohmand. Ten mluvil již o přímé odpovědnosti Bajtulláha Mehsúda (paštunského velitele Talibanu). Nikdo přesně neví, co americký konvoj vezl. Bakhtiar Mohmand řekl agentuře Reuters India, že neví, co americká vozidla vezla. Major John Redfield, vojenský tiskový mluvčí armády USA v Afghánistánu, řekl pouze, že v konvoji byla vojenská vozidla Humvee a zásoby vody.
O den později oznámil Fazal Mahmúd, že americkým a pákistánským jednotkám se podařilo část ukradeného materiálu získat zpět. Ani on ale neřekl, o jaký konkrétní materiál šlo.
Zpravodajové BBC v Pákistánu tvrdí, že bezpečnostní situace na pákistánských silnicích se zhoršila v roce 2008. Stejně mluví i obchodníci a podnikatelé, kteří vlastní dodavatelské a zásobovací společnosti. Např. podnikatel Eshtiar Mohmand řekl agentuře Reuters, že pákistánská vláda je pouze „mlčícím divákem“. Jiní soukromníci zase tvrdí, že militantní skupiny běžně útočí na jejich nákladní automobily za denního světla i blízko bezpečnostních kontrolních bodů. Dopravci a podnikatelé říkají, že v posledním měsíci ztratili celkem 24 nákladních vozidel. Autodopravci také tvrdí, že za jeden nákladní automobil utratí ročně 400 000 pákistánských rupií (5000 amerických dolarů) na daních a na úplatcích pro militantní skupiny.
Kromě již výše zmíněných akcí provedly militantní skupiny od neděle i jiné útoky. Např. ve středu byli v regionu Šabgadar zabiti dva pákistánští vojáci sebevražedným atentátníkem. Pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí všechny akce extrémistických skupin odsoudil a prohlásil, že terorismus a extremismus musí být ze země vymýcen za každou cenu.
Seznam literatury:
Militants in Pakistan Attack Convoy Bound for Afghanistan. The New York Times [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://www.nytimes.com/2008/11/12/world/asia/12pstan.html?_r=1&scp=1&sq=militants%20in%20pakistan%20attack%20convoy&st=cse&oref=slogin
President, Acting President strongly condemn Shabqadar blast. Associated press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58887&Itemid=2
Shinwárí, I. Militants attack U.S. supplies in northwest Pakistan. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36425720081110
Pakistan militants hijack trucks. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7720757.stm
Denik [online]. 2008, [cit. 2008-11-14]
http://mm.denik.cz/1/3a/pakistan_ozbrojenci_taliban_denik_clanek_solo.jpg
Suicide bomber kills two Pakistani soldiers. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36459220081112
Tentýž den byl také v Péšáváru zabit i s řidičem americký dobrovolník, který pracoval pro rozvojovou humanitární organizaci v severozápadním Pákistánu.
Oba tyto útoky byly velice dobře naplánované a ve světovém tisku okamžitě vyvolaly spekulace o zajištění bezpečnosti na pákistánských silnicích. Faktem je, že útoky na zásobovací konvoje, které převážejí palivo, potraviny a jiný důležitý nevojenský materiál, jsou na pákistánských komunikacích běžné. Napadení vojenského konvoje ale zas tak časté není. Přesto představitelé USA a NATO jednají po celý rok s Ruskem a jinými zeměmi o možném průjezdu vojenských vozidel přes jejich území do Afghánistánu (oklikou přes nebezpečné pákistánské komunikace a hlavně mimo území FATA, kde nesahá pravomoc pákistánské vlády a kde fakticky vládnou kmenoví náčelníci).
Fazal Mahmúd, vládní představitel oblasti Khyber, obvinil z těchto útoků hnutí Taliban. Stejný názor o původu útočníků zastává i další vládní politik Bakhtiar Mohmand. Ten mluvil již o přímé odpovědnosti Bajtulláha Mehsúda (paštunského velitele Talibanu). Nikdo přesně neví, co americký konvoj vezl. Bakhtiar Mohmand řekl agentuře Reuters India, že neví, co americká vozidla vezla. Major John Redfield, vojenský tiskový mluvčí armády USA v Afghánistánu, řekl pouze, že v konvoji byla vojenská vozidla Humvee a zásoby vody.
O den později oznámil Fazal Mahmúd, že americkým a pákistánským jednotkám se podařilo část ukradeného materiálu získat zpět. Ani on ale neřekl, o jaký konkrétní materiál šlo.
Zpravodajové BBC v Pákistánu tvrdí, že bezpečnostní situace na pákistánských silnicích se zhoršila v roce 2008. Stejně mluví i obchodníci a podnikatelé, kteří vlastní dodavatelské a zásobovací společnosti. Např. podnikatel Eshtiar Mohmand řekl agentuře Reuters, že pákistánská vláda je pouze „mlčícím divákem“. Jiní soukromníci zase tvrdí, že militantní skupiny běžně útočí na jejich nákladní automobily za denního světla i blízko bezpečnostních kontrolních bodů. Dopravci a podnikatelé říkají, že v posledním měsíci ztratili celkem 24 nákladních vozidel. Autodopravci také tvrdí, že za jeden nákladní automobil utratí ročně 400 000 pákistánských rupií (5000 amerických dolarů) na daních a na úplatcích pro militantní skupiny.
Kromě již výše zmíněných akcí provedly militantní skupiny od neděle i jiné útoky. Např. ve středu byli v regionu Šabgadar zabiti dva pákistánští vojáci sebevražedným atentátníkem. Pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí všechny akce extrémistických skupin odsoudil a prohlásil, že terorismus a extremismus musí být ze země vymýcen za každou cenu.
Seznam literatury:
Militants in Pakistan Attack Convoy Bound for Afghanistan. The New York Times [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://www.nytimes.com/2008/11/12/world/asia/12pstan.html?_r=1&scp=1&sq=militants%20in%20pakistan%20attack%20convoy&st=cse&oref=slogin
President, Acting President strongly condemn Shabqadar blast. Associated press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58887&Itemid=2
Shinwárí, I. Militants attack U.S. supplies in northwest Pakistan. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36425720081110
Pakistan militants hijack trucks. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7720757.stm
Denik [online]. 2008, [cit. 2008-11-14]
http://mm.denik.cz/1/3a/pakistan_ozbrojenci_taliban_denik_clanek_solo.jpg
Suicide bomber kills two Pakistani soldiers. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-12] http://in.reuters.com/article/southAsiaNews/idINIndia-36459220081112
pátek 7. listopadu 2008
Generál Petraeus navštívil pákistánskou vládu
V pondělí 3. listopadu navštívil v Islámábádu generál David Petraeus, bývalý velitel kontingentu USA v Iráku a současný velitel hlavního velitelství USA v Pákistánu, představitele pákistánské vlády. Schůzka se konala v sídle pákistánského premiéra.
Generála Petraea doprovázeli diplomaté Richard Boucher (asistent ministryně zahraničí pro záležitosti Jižní a Střední Asie) a Anne Pattersonová (velvyslanec USA v Pákistánu). Přítomni byli také admirál Lefever, generálmajor Mile Jones a další vysoce postavení armádní činitelé USA. Na pákistánské straně se jednání účastnili premiér Jusuf Raza Gilání, velitel armády Ašfak Kijání a poradce pro národní bezpečnost Mahmúd Ali Durrání. O den později 4. listopadu navštívil generál Petraeus také hlavní představitele Severozápadní pohraniční provincie (hlavního ministra Amíra Hotiho a guvernéra Owaise Gháního).
Na obou schůzkách byly ústředními tématy spojenectví USA a Pákistánu, bezpečnostní situace v zemi. Diskutovalo se však také o nedávných raketových útocích USA, které byly namířeny proti teroristům z hnutí Taliban a Al-Kajdá. Poslední takové útoky proběhly v neděli 2. listopadu. Reakcí militantních skupin byl o den později sebevražedný útok namířený proti pákistánským vojákům v Jižním Váziristánu. Raketové útoky proti hnutím Taliban a Al-Kajdá jsou podle pákistánských politiků kontraproduktivní, protože vedou akorát k civilním obětem na životech a majetku. Pákistánský prezident Asíf Ali Zardárí řekl po návštěvě generála Petraea, že demokraticky volená vláda může jen těžko podobné útoky vysvětlovat. Podle pákistánského ministra obrany Ahmada Mukhtara rovněž takové vojenské útoky a operace vytváří protiamerické nálady v zemi. Pákistánská vláda také vyzvala USA k respektování suverenity pákistánského území.
Jednalo se o nejhlasitější protesty pákistánských politiků proti vojenským operacím USA od roku 2001. Sám generál David Petraeus podle světového tisku pákistánské stížnosti nijak nekomentoval. Vyhýbavý byl i mluvčí ministerstva zahraničí USA Robert Wood.
Vláda USA však i přes stížnosti a protesty svého pákistánského spojence v raketových útocích pokračuje i nadále. V pátek 7. listopadu zasáhly pravděpodobně americké rakety (vláda USA vše popřela) skrytý úkryt Al-Kajdy v Severním Váziristánu. Podle některých zdrojů bylo zabito 10 teroristů.
Seznam literatury:
Perlez, J. Petraeus, in Pakistan, Hears Complaints About Missile Strike. The New York Times [online]. 2008, [cit. 2008-11-07] http://www.nytimes.com/2008/11/04/world/asia/04pstan.html?_r=1&scp=3&sq=petraeus&st=cse&oref=slogin
US Centcom Commander meets the PM. Associated Press Of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-07]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57963&Itemid=2
'US strike' on Pakistan militants. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-07]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7714844.stm
Pakistan warns US over missiles. BBC [online]. 2008, [cit. 2008-11-07]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7705373.stm
Gen Petraeus calls on NWFP governor. Associated Press Of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-07]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58136&Itemid=2
Ceskenoviny Petraeus převzal velení sil USA na Blízkém východě a v Asii [online]. 2008, [cit. 2008-11-14].
http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=341857
Hoti, Petraeus for bolstering Pak US friendly ties. Associated Press Of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-07]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=58135&Itemid=2
pátek 31. října 2008
Vývoj terorismu v Pákistánu
Úvod
V červenci roku 1977 převzal veškerou moc v Pákistánu generál Zijául Hak. Již potřetí tak vládla v zemi armáda. O dva roky později, 25. prosince 1979, vstoupila vojska SSSR do Afghánistánu. Tato a další pozdější události v Afghánistánu předznamenaly vznik terorismu v dnešním Pákistánu.
Válka v Afghánistánu
Během války v Afghánistánu se rozmohl obchod se zbraněmi a narkotiky po celém Pákistánu. Do Pákistánu začaly proudit miliony afghánských uprchlíků a pákistánská vláda začala budovat výcviková střediska pro afghánské bojovníky za islám (mudžáhidy). Důležitější však byl vývoj v samotném Afghánistánu. Sovětská vojska nebyla schopna dlouhodobě čelit partyzánské válce afghánských povstalců. Kvůli tvrdé politice Ronalda Reagana vůči SSSR nebyla schopna sovětská vláda dále financovat nákladnou válku. Roku 1987 utratila vláda USA v Afghánistánu 630 milionů dolarů. Zbraně dodávaly afghánským povstalcům i např. Saúdská Arábie nebo Pákistán. Z ekonomických a politických důvodů stáhl SSSR do února 1989 z Afghánistánu všechna svá vojska. Ve válce padlo asi 15 000 Sovětů a milion Afghánců. Asi 400 000 Sovětů bylo postiženo nemocemi jako tyfus nebo žloutenka.
Prosovětský režim v Kábulu se udržel až do roku 1992. Po jeho pádu vypukl v zemi chaos, kdy došlo k občanské válce mezi militantními skupinami, které bojovaly o moc. Ve válce zvítězilo fundamentalistické hnutí Taliban, které v roce 1996 dobylo Kábul a prohlásilo Afghánistán za muslimský stát.
Útoky 11. září a důsledky
Teroristé provedli 11. září 2001 pomocí unesených letadel útoky na New York a Washington, při kterých zahynuly tisíce lidí. Z tohoto činu byla obviněna islámská organizace Al–Kajdá vedená mezinárodně hledaným teroristou Usámou bin Ládinem. Ten se skrýval v Afghánistánu, kde vládl islámský talibanský režim. Opoziční skupiny v Afghánistánu vytvořily v boji proti Talibanu Severní alianci. Vlády USA a Velké Británie se rozhodly pomoci těmto skupinám a v rámci boje proti terorismu v říjnu 2001 zahájily na území Afghánistánu rozsáhlé vojenské operace pod názvem „Trvalá svoboda“. Spojenecké jednotky v listopadu dobyly Kábul a svrhly vládu Talibanu. Moc v zemi převzala dočasná vláda, na níž se shodli představitelé opozice na jednáních v německém Petersbergu.
Tím se však terorismus rozšířil do sousedního Pákistánu. Odpor jednotek Talibanu dál aktivně pokračuje na území Afghánistánu, což si vyžaduje přítomnost vojenských spojeneckých jednotek, ale také na území Pákistánu. Taliban využívá hraničních pákistánsko-afghánských oblastí jako své útočiště.
Vývoj v Pákistánu
Dne 12. října 1999 provedl liberální muslim generál Parvéz Mušarraf již pátý vojenský převrat v historii země. Zrušil ústavu, rozpustil parlament a sám se postavil do čela výkonné moci s titulem „hlavní výkonný úředník“ (Chief Executive Officer). Do klíčových pozic státní správy jmenoval sobě oddané důstojníky a řízením státu pověřil sedmičlennou polovojenskou Národní bezpečnostní radu (National Security Council). Po převratu se v Pákistánu neprojevil neklid obyvatelstva, protože většina národa vojenský puč a pád zkorumpované vlády přivítala. Většina světových státních představitelů však postup armády odsoudila. Evropská unie přerušila pomoc Pákistánu, Velká Británie pozastavila Pákistánu členství v Commonwealthu a administrativa Billa Clintona vyzvala k návratu k demokracii a k respektování ústavy.
Vztahy s USA
Ke zlepšení vztahů se Západem a USA paradoxně došlo po rozšíření terorismu z Afghánistánu do Pákistánu. Po útocích z 11. září prezident Mušarraf začal spolupracovat s USA proti teroristickým hnutím (Taliban, Al–Kajdá), která operují u pákistánsko- afghánských hranic. Podle vlády USA je kooperace s Pákistánem klíčová pro úspěšný boj proti terorismu v dané oblasti. Spojenectví USA a Pákistánu je však podle administrativy George Bushe křehké a nestabilní, a proto je zde ještě spousta práce, aby se dosáhlo snížení počtu zbraní v zemi, stabilizace politického systému a vybudování demokracie, zlepšení pákistánsko–indických vztahů. Vláda USA rovněž kritizovala říjnové volby z roku 2002, které podle ní neodpovídaly standardům Západu. Dlouhodobě vláda USA také kritizuje silné postavení pákistánské armády a obává se nárůstu protiamerických nálad v zemi, které mohou narušit pákistánsko–americké spojenectví.
Vztahy s Afghánistánem
Konkrétní rysy spojenectví s Afghánistánem se začaly utvářet v lednu roku 2008, kdy afghánský prezident Hamid Karzáí osobně navštívil prezidenta Mušarrafa v Islámábádu. Hamid Karzáí prohlásil, že spolupráce mezi Afghánistánem a Pákistánem je nutná pro posílení bezpečnostní situace v zemi, a že ideálním krokem by bylo vytvořit kooperaci podobnou té, jakou vytvořila Francie a Německo (dva bývalí nepřátelé) po druhé světové válce. Hamid Karzáí rozvíjí spolupráci i po abdikaci prezidenta Mušarrafa v srpnu 2008. Dne 24. září 2008 projednával Pákistán a Afghánistán koordinaci svých vojenských jednotek na hraničních územích. Afghánský ministr obrany Abdul Rahím Wardak navštívil v září 2008 Washington a prohlásil, že do takové akce by měly být zapojeny i jednotky USA a NATO. O měsíc později 27. října 2008 se konalo v Islámábádu tradiční shromáždění kmenových náčelníků Pákistánu a Afghánistánu, které navázalo na podobné setkání z roku 2007. Afghánský prezident Karzáí je také široce podporován vládou USA. Už v září 2008 (rok před prezidentskými volbami) začaly USA s předvolební kampaní na podporu současného afghánského prezidenta, když U.S. Council on Foreign Relations (CFR) označil prezidenta Karzáího za jediného možného kandidáta na prezidentský post.
Komentář
Pro další vývoj v klíčové oblasti pákistánsko–afghánské hranice bude bezesporu důležité, jak úzce budou v budoucnosti spolupracovat vlády a vojenské jednotky Pákistánu, Afghánistánu a USA. Čím kvalitněji budou schopny spolupracovat, tím dříve budou hnutí Taliban a Al–Kajdá poražena. Než však dojde k porážce těchto hnutí, čeká ještě zainteresované vlády spousta náročné práce.
Za prvé, Pákistán i Afghánistán jsou politicky nestabilními zeměmi, kde měly vždy armádní složky velice silné postavení. Od roku 1947 (kdy získal Pákistán nezávislost na Britské Indii) došlo v zemi k pěti vojenským převratům a v důsledku toho k mnoha změnám v zahraniční politice. Poslední pákistánský „vojenský prezident“ generál Mušarraf nasměroval Pákistán ke spolupráci s USA a západními zeměmi. V srpnu však byl donucen k rezignaci a jeho místo zaujal prezident Asíf Alí Zardárí. Ten již tak tolerantní k operacím vojenských jednotek USA na pákistánském území není. Dne 27. října 2008 pravděpodobně americké řízené střely (vláda USA někdy svou zainteresovanost na podobných operacích popírá) zabily 20 teroristů z hnutí Taliban, včetně vysoce postaveného teroristy Mohammada Omara, v Jižním Vázirístánu. Prezident Zardárí tento čin odsoudil a prohlásil, že nebude ve své zemi tolerovat násilí. Politické neshody mezi státníky USA a Pákistánu však nahrávají teroristickým hnutím a také mohou vést k sílícím protiamerickým náladám obyvatelstva. Klidně by se mohla opakovat situace z 60. let 20. století. Tehdy během vlády generála Ajjúba Chána běžně docházelo k protiamerickým demonstracím a nepokojům a množily se požadavky na vystoupení ze západních vojenských struktur (paktů CENTO a SEATO). Takový politický vývoj (který se nedá vyloučit) by v Pákistánu znamenal zesílení aktivity hnutí Al–Kajdy a Talibanu. Z tohoto pohledu se nemůžeme divit vládě USA, že v podobně politicky uspořádaném Afghánistánu se již dopředu snaží zajistit vítězství proamericky orientovaného prezidenta Karzáího (viz výše).
Za druhé, Pákistán i Afghánistán jsou zemědělskými rozvojovými zeměmi. Světovou bankou jsou řazeny do kategorie nejchudších zemí (Low Income). Ekonomika sice zažívá růst, pořád zde ale zůstávají problémy se zajištěním kvalitní čisté pitné vody, v důsledku znečištění vnitřních prostor (obydlí) umírá 30 000 dětí ročně, atd. K úspěšnému vyřešení problému terorismu bude proto potřeba také zlepšení ekonomické, sociální a životní úrovně země. Dnes dochází k tomu, že někteří Pákistánci sympatizují s militantními skupinami, protože obchod s drogami nebo se zbraněmi je pro ně jediným zdrojem obživy. Pokud se kvalita života v zemi co nejrychleji zvýší, podpora tohoto druhu nelegální činnosti bude postupně slábnout. Při rychlejším růstu ekonomiky, vzdělání, atd. bude rovněž postupně slábnout pozice armády a dojde postupně k uklidnění a upevnění politického systému. Potrvá však ještě hodně dlouho, než ke všem těmto změnám dojde a než bude regionální terorismus v oblasti pákistánsko–afghánských hranic minulostí.
Seznam použitých zdrojů:
Marek, J. Pákistán. 1. vyd., Praha: Libri, 2002. 204 s.
Newark, T. Rozhodující bitvy dějin. 1. vyd., Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 200 s.
Veselý, Z. Dějiny mezinárodních vztahů. Aleš Čeněk. Plzeň: 2007. 596 s.
Kronstadt, A., K. Report for Congress Pakistan-U.S. Anti – Terrorism Cooperation [online], [cit. 2008-10-31]. http://www.fas.org/man/crs/RL31624.pdf
Karzáí, H. The War Against Terrorism Is Not in Afghanistan, but Pakistan [online], [cit. 2008-10-31]. https://asa.osu.cz/+CSCO+1h756767633A2F2F6A6A6A332E7661677265667076726170722E6A7679726C2E70627A++/cgi-bin/fulltext/119406314/PDFSTART
Nazarí, M. Karzai, the best presidential candidate?. [online], [cit. 2008-10-31].
http://www.kw.af/english/321/1_report.php
Pakistan, Afghanistan discuss joint border force.Weekly Kabul [online].2008[cit. 2008-10-31]. http://www.kw.af/english/321/1_weekly.php
'US strike' kills Taleban leader.BBC [online].2008, [cit. 2008-10-31]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7692373.stm
Světová banka [online]. [cit. 2008-10-22]. http://geo.worldbank.org/
Světová banka [online]. [cit. 2008-10-22]. http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/SOUTHASIAEXT/0,,contentMDK:21459418~pagePK:146736~piPK:146830~theSitePK:223547,00.html
V červenci roku 1977 převzal veškerou moc v Pákistánu generál Zijául Hak. Již potřetí tak vládla v zemi armáda. O dva roky později, 25. prosince 1979, vstoupila vojska SSSR do Afghánistánu. Tato a další pozdější události v Afghánistánu předznamenaly vznik terorismu v dnešním Pákistánu.
Válka v Afghánistánu
Během války v Afghánistánu se rozmohl obchod se zbraněmi a narkotiky po celém Pákistánu. Do Pákistánu začaly proudit miliony afghánských uprchlíků a pákistánská vláda začala budovat výcviková střediska pro afghánské bojovníky za islám (mudžáhidy). Důležitější však byl vývoj v samotném Afghánistánu. Sovětská vojska nebyla schopna dlouhodobě čelit partyzánské válce afghánských povstalců. Kvůli tvrdé politice Ronalda Reagana vůči SSSR nebyla schopna sovětská vláda dále financovat nákladnou válku. Roku 1987 utratila vláda USA v Afghánistánu 630 milionů dolarů. Zbraně dodávaly afghánským povstalcům i např. Saúdská Arábie nebo Pákistán. Z ekonomických a politických důvodů stáhl SSSR do února 1989 z Afghánistánu všechna svá vojska. Ve válce padlo asi 15 000 Sovětů a milion Afghánců. Asi 400 000 Sovětů bylo postiženo nemocemi jako tyfus nebo žloutenka.
Prosovětský režim v Kábulu se udržel až do roku 1992. Po jeho pádu vypukl v zemi chaos, kdy došlo k občanské válce mezi militantními skupinami, které bojovaly o moc. Ve válce zvítězilo fundamentalistické hnutí Taliban, které v roce 1996 dobylo Kábul a prohlásilo Afghánistán za muslimský stát.
Útoky 11. září a důsledky
Teroristé provedli 11. září 2001 pomocí unesených letadel útoky na New York a Washington, při kterých zahynuly tisíce lidí. Z tohoto činu byla obviněna islámská organizace Al–Kajdá vedená mezinárodně hledaným teroristou Usámou bin Ládinem. Ten se skrýval v Afghánistánu, kde vládl islámský talibanský režim. Opoziční skupiny v Afghánistánu vytvořily v boji proti Talibanu Severní alianci. Vlády USA a Velké Británie se rozhodly pomoci těmto skupinám a v rámci boje proti terorismu v říjnu 2001 zahájily na území Afghánistánu rozsáhlé vojenské operace pod názvem „Trvalá svoboda“. Spojenecké jednotky v listopadu dobyly Kábul a svrhly vládu Talibanu. Moc v zemi převzala dočasná vláda, na níž se shodli představitelé opozice na jednáních v německém Petersbergu.
Tím se však terorismus rozšířil do sousedního Pákistánu. Odpor jednotek Talibanu dál aktivně pokračuje na území Afghánistánu, což si vyžaduje přítomnost vojenských spojeneckých jednotek, ale také na území Pákistánu. Taliban využívá hraničních pákistánsko-afghánských oblastí jako své útočiště.
Vývoj v Pákistánu
Dne 12. října 1999 provedl liberální muslim generál Parvéz Mušarraf již pátý vojenský převrat v historii země. Zrušil ústavu, rozpustil parlament a sám se postavil do čela výkonné moci s titulem „hlavní výkonný úředník“ (Chief Executive Officer). Do klíčových pozic státní správy jmenoval sobě oddané důstojníky a řízením státu pověřil sedmičlennou polovojenskou Národní bezpečnostní radu (National Security Council). Po převratu se v Pákistánu neprojevil neklid obyvatelstva, protože většina národa vojenský puč a pád zkorumpované vlády přivítala. Většina světových státních představitelů však postup armády odsoudila. Evropská unie přerušila pomoc Pákistánu, Velká Británie pozastavila Pákistánu členství v Commonwealthu a administrativa Billa Clintona vyzvala k návratu k demokracii a k respektování ústavy.
Vztahy s USA
Ke zlepšení vztahů se Západem a USA paradoxně došlo po rozšíření terorismu z Afghánistánu do Pákistánu. Po útocích z 11. září prezident Mušarraf začal spolupracovat s USA proti teroristickým hnutím (Taliban, Al–Kajdá), která operují u pákistánsko- afghánských hranic. Podle vlády USA je kooperace s Pákistánem klíčová pro úspěšný boj proti terorismu v dané oblasti. Spojenectví USA a Pákistánu je však podle administrativy George Bushe křehké a nestabilní, a proto je zde ještě spousta práce, aby se dosáhlo snížení počtu zbraní v zemi, stabilizace politického systému a vybudování demokracie, zlepšení pákistánsko–indických vztahů. Vláda USA rovněž kritizovala říjnové volby z roku 2002, které podle ní neodpovídaly standardům Západu. Dlouhodobě vláda USA také kritizuje silné postavení pákistánské armády a obává se nárůstu protiamerických nálad v zemi, které mohou narušit pákistánsko–americké spojenectví.
Vztahy s Afghánistánem
Konkrétní rysy spojenectví s Afghánistánem se začaly utvářet v lednu roku 2008, kdy afghánský prezident Hamid Karzáí osobně navštívil prezidenta Mušarrafa v Islámábádu. Hamid Karzáí prohlásil, že spolupráce mezi Afghánistánem a Pákistánem je nutná pro posílení bezpečnostní situace v zemi, a že ideálním krokem by bylo vytvořit kooperaci podobnou té, jakou vytvořila Francie a Německo (dva bývalí nepřátelé) po druhé světové válce. Hamid Karzáí rozvíjí spolupráci i po abdikaci prezidenta Mušarrafa v srpnu 2008. Dne 24. září 2008 projednával Pákistán a Afghánistán koordinaci svých vojenských jednotek na hraničních územích. Afghánský ministr obrany Abdul Rahím Wardak navštívil v září 2008 Washington a prohlásil, že do takové akce by měly být zapojeny i jednotky USA a NATO. O měsíc později 27. října 2008 se konalo v Islámábádu tradiční shromáždění kmenových náčelníků Pákistánu a Afghánistánu, které navázalo na podobné setkání z roku 2007. Afghánský prezident Karzáí je také široce podporován vládou USA. Už v září 2008 (rok před prezidentskými volbami) začaly USA s předvolební kampaní na podporu současného afghánského prezidenta, když U.S. Council on Foreign Relations (CFR) označil prezidenta Karzáího za jediného možného kandidáta na prezidentský post.
Komentář
Pro další vývoj v klíčové oblasti pákistánsko–afghánské hranice bude bezesporu důležité, jak úzce budou v budoucnosti spolupracovat vlády a vojenské jednotky Pákistánu, Afghánistánu a USA. Čím kvalitněji budou schopny spolupracovat, tím dříve budou hnutí Taliban a Al–Kajdá poražena. Než však dojde k porážce těchto hnutí, čeká ještě zainteresované vlády spousta náročné práce.
Za prvé, Pákistán i Afghánistán jsou politicky nestabilními zeměmi, kde měly vždy armádní složky velice silné postavení. Od roku 1947 (kdy získal Pákistán nezávislost na Britské Indii) došlo v zemi k pěti vojenským převratům a v důsledku toho k mnoha změnám v zahraniční politice. Poslední pákistánský „vojenský prezident“ generál Mušarraf nasměroval Pákistán ke spolupráci s USA a západními zeměmi. V srpnu však byl donucen k rezignaci a jeho místo zaujal prezident Asíf Alí Zardárí. Ten již tak tolerantní k operacím vojenských jednotek USA na pákistánském území není. Dne 27. října 2008 pravděpodobně americké řízené střely (vláda USA někdy svou zainteresovanost na podobných operacích popírá) zabily 20 teroristů z hnutí Taliban, včetně vysoce postaveného teroristy Mohammada Omara, v Jižním Vázirístánu. Prezident Zardárí tento čin odsoudil a prohlásil, že nebude ve své zemi tolerovat násilí. Politické neshody mezi státníky USA a Pákistánu však nahrávají teroristickým hnutím a také mohou vést k sílícím protiamerickým náladám obyvatelstva. Klidně by se mohla opakovat situace z 60. let 20. století. Tehdy během vlády generála Ajjúba Chána běžně docházelo k protiamerickým demonstracím a nepokojům a množily se požadavky na vystoupení ze západních vojenských struktur (paktů CENTO a SEATO). Takový politický vývoj (který se nedá vyloučit) by v Pákistánu znamenal zesílení aktivity hnutí Al–Kajdy a Talibanu. Z tohoto pohledu se nemůžeme divit vládě USA, že v podobně politicky uspořádaném Afghánistánu se již dopředu snaží zajistit vítězství proamericky orientovaného prezidenta Karzáího (viz výše).
Za druhé, Pákistán i Afghánistán jsou zemědělskými rozvojovými zeměmi. Světovou bankou jsou řazeny do kategorie nejchudších zemí (Low Income). Ekonomika sice zažívá růst, pořád zde ale zůstávají problémy se zajištěním kvalitní čisté pitné vody, v důsledku znečištění vnitřních prostor (obydlí) umírá 30 000 dětí ročně, atd. K úspěšnému vyřešení problému terorismu bude proto potřeba také zlepšení ekonomické, sociální a životní úrovně země. Dnes dochází k tomu, že někteří Pákistánci sympatizují s militantními skupinami, protože obchod s drogami nebo se zbraněmi je pro ně jediným zdrojem obživy. Pokud se kvalita života v zemi co nejrychleji zvýší, podpora tohoto druhu nelegální činnosti bude postupně slábnout. Při rychlejším růstu ekonomiky, vzdělání, atd. bude rovněž postupně slábnout pozice armády a dojde postupně k uklidnění a upevnění politického systému. Potrvá však ještě hodně dlouho, než ke všem těmto změnám dojde a než bude regionální terorismus v oblasti pákistánsko–afghánských hranic minulostí.
Seznam použitých zdrojů:
Marek, J. Pákistán. 1. vyd., Praha: Libri, 2002. 204 s.
Newark, T. Rozhodující bitvy dějin. 1. vyd., Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 200 s.
Veselý, Z. Dějiny mezinárodních vztahů. Aleš Čeněk. Plzeň: 2007. 596 s.
Kronstadt, A., K. Report for Congress Pakistan-U.S. Anti – Terrorism Cooperation [online], [cit. 2008-10-31]. http://www.fas.org/man/crs/RL31624.pdf
Karzáí, H. The War Against Terrorism Is Not in Afghanistan, but Pakistan [online], [cit. 2008-10-31]. https://asa.osu.cz/+CSCO+1h756767633A2F2F6A6A6A332E7661677265667076726170722E6A7679726C2E70627A++/cgi-bin/fulltext/119406314/PDFSTART
Nazarí, M. Karzai, the best presidential candidate?. [online], [cit. 2008-10-31].
http://www.kw.af/english/321/1_report.php
Pakistan, Afghanistan discuss joint border force.Weekly Kabul [online].2008[cit. 2008-10-31]. http://www.kw.af/english/321/1_weekly.php
'US strike' kills Taleban leader.BBC [online].2008, [cit. 2008-10-31]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7692373.stm
Světová banka [online]. [cit. 2008-10-22]. http://geo.worldbank.org/
Světová banka [online]. [cit. 2008-10-22]. http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/SOUTHASIAEXT/0,,contentMDK:21459418~pagePK:146736~piPK:146830~theSitePK:223547,00.html
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
