Analýza

Severozápadní pohraniční provincie, Severní oblast a FATA


V naší další analýze se budeme věnovat situaci v oblasti Severozápadní pohraniční provincie, Severní oblasti a oblasti FATA, kde má pakistánská vláda jen omezené pravomoci a zanedbatelný vliv.

Stručný pohled do historie

Území dnešní Severozápadní pohraniční provincie (v angličtině NWFP = North West Frontier Province) patřilo dlouhou dobu Afghánistánu. Po celé 19. století se tato oblast jmenovala Paštunistán. Do vývoje v Afghánistánu zasáhli Britové, kteří po kolonizaci zdejší oblasti prosadili v roce 1893 vytvoření nové hranice mezi Britskou Indií a Afghánistánem (hranice byla pojmenována podle britského vyjednavače sira Mortimera Duranda). V roce 1919 získal Afghánistán nezávislost. Po dekolonizaci Britské Indie v roce 1947 však bylo území Paštunistánu připojeno k Pákistánu. Afghánistán marně žádal o navrácení historického území. Paštunistán byl přejmenován na Severozápadní pohraniční provincii a stal se zdrojem napětí mezi Pákistánem a Afghánistánem. Obě země navázaly diplomatické styky až v roce 1963.
Spory o Severozápadní pohraniční provincii ustoupily do pozadí po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979. Psali jsme již v úvodní analýze, že pákistánská vláda dodávala afghánským protisovětským povstalcům zbraně a přijímala miliony afghánských uprchlíků. Také připomeňme, že po svržení hnutí Taliban v Afghánistánu utekli příslušníci extrémistických hnutí do afghánsko-pákistánského pohraničí. Extrémisté využívají nejvíce právě oblasti FATA (Federally Administered Tribal Area = Federálně spravovaná kmenová oblast) a nejsevernější část Severozápadní pohraniční provincie jako „předskokanský můstek“ pro teroristické útoky v sousedních administrativních jednotkách.
Kašmír byl v prvním tisíciletí našeho letopočtu centrem buddhistů a hinduistů, ale ve 14. století se dostal pod nadvládu muslimů, kteří jej ovládali pět století. Britové jej pak připojili k Indii. Po dekolonizaci, která proběhla po druhé světové válce, chtěl být Kašmír také samostatný, avšak nebyl dostatečně silný tento krok uskutečnit, a proto před jeho Maháradžou ležela volba ke komu se připojit. Kašmírskou populaci tvořilo 77 procent muslimů, proto se předpokládalo, že se přičlení k Pákistánu. Maháradža Hari Singh ale váhal a v roce 1947 Pákistán zahájil partyzánskou válku. Singh vzhledem k bojům požádal o pomoc indickou vládu a přislíbil připojení k Indii. Až OSN zastavila krvavé boje mezi oběma stranami. OSN požadovala referendum po vzoru západních demokracií. To bohužel nikdy neproběhlo a vedlo to k dalším válkám o Kašmír v letech 1965 a 1999.


Správní dělení Pákistánu

Od roku 1970 se Pákistán dělí na 4 provincie (súba), z nichž každá má několik krajů. Těmito čtyřmi provinciemi jsou: Paňdžáb (hlavní město Láhaur), Sind (hlavní město Karáčí), Balúčistán (hlavní město Kvéta), Severozápadní pohraniční provincie (hlavní město Péšávar). Mimo provincie stojí dvě teritoria: Federálně spravovaná kmenová oblast (FATA) a Území federálního hlavního města.
Území Kašmíru je Pákistánem spravováno na základě dohody OSN o příměří s Indií z roku 1949. Má 2 správní jednotky (Azád Kašmír a Severní oblast), které mají speciální povahy, jsou přímo řízeny zvláštním ministerstvem pro Severní oblasti, pohraniční území a kašmírské záležitosti.
OSN pro konflikt mezi Indií a Pákistánem vytvořila UNMOGIP – Vojenskou skupinu pozorovatelů v Indii a Pákistánu, která byla nasazena již v lednu 1949. Jejím úkolem bylo dohlížení na dodržování příměří mezi Indií a Pákistánem na území Kašmíru a Džammútu. V oblasti se kromě OSN nachází i jiné různé bezpečnostní agentury Gilgit-Baltistan: ISI (zpravodajská služba), IB (Inteligence Bureau), FIU (Field Intelligence Unit) a další.

Proč se neuskutečnilo referendum???

Referendum dnes nelze konat ze dvou důvodů. Za prvé, Pákistán i nadále protiprávně okupuje velkou část Džammú a Kašmíru a neumožňuje, aby se konaly řádné svobodé volby. Na většině pákistánské části území Džammú a Kašmíru místní lidé nemají demokratická práva. Nemohou zvolit vládu a nemohou se odvážit mluvit proti Pákistánu, neboť se obávají, že budou zabiti. Území a lid zajatý Pákistánem v roce 1947 byl začleněn do Pákistánu. Tito lidé vždy byli pod nadvládou Pákistánu a nebyla jim dána příležitost dozvědět se, co je demokracie. Pákistán nikdy nesouhlasl s tím, že by jim dal šanci účastnit se hlasování. Za druhé, Džammú a Kašmíru se stala legální, integrální a neoddělitelnou součástí Indie před mnoha a mnoha lety. Dnes žádná indická vláda nemůže umožnit některým lidem v Džammú a Kašmíru vymanit se z Indie. Indická vláda toleruje některé lidi v Džammú a Kašmíru, kteří mluví o odtržení od Indie. Indie je více tolerantní země.


Politický systém a vztah lokálních vlád s centrem

Pákistánský parlament je dvoukomorový. Skládá se ze Senátu (horní komora) a Národního shromáždění (dolní komora). Členové Národního shromáždění jsou voleni na 5 let občany, kteří dosáhli osmnácti let věku. Po volbách musí vždy zasednout v Národním shromáždění zástupci všech čtyř provincií, oblasti FATA a Území federálního hlavního města. Většina politiků Národního shromáždění vyznává islám, ale asi 5 procent křesel je rezervováno pro ostatní menšiny – pro křesťany, hinduisty a sikhy. Předseda vlády je jmenován prezidentem.
Senát je stálým legislativním orgánem. Jeho členy jsou zástupci všech čtyř provincií, kteří jsou voleni sněmy na úrovni provincií. Jsou zde také zástupci území FATA a Území federálního hlavního města.
Příčiny, proč má pákistánská vláda problémy s mocí na území Severní oblasti je hned několik. Za první můžeme považovat již přes padesát let trvající spor s Indii. Tato válka oslabuje její moc na tomto území a do jisté míry ji i limituje. Jako hlavní problém ale shledáváme, že na území Azád Kašmír existuje vlastní vláda. Jejím prezidentem je Raja Zulqarnain Khan. Oblast má samozřejmě i vlastní legislativu soudy a další instituce. Proto moc Pákistánu není ústavní. Stát je administrativně rozdělen na dvě divize a ty mají osm okresů. Obyvatelstvo má kulturně, jazykově a etnicky blíže k obyvatelům severního Paňdžábu. To samozřejmě podporuje tendence přičlenění k Pákistánu než k Indii.

Pákistánské 4 provincie mají vysokou míru autonomie. Každá provincie má svého guvernéra, radu ministrů (kterou vede hlavní ministr jmenovaný guvernérem) a provinční sněm. Provinční sněmy mají také rezervována místa pro zástupce menšin. Drtivou většinu služeb si spravují samy provincie. Například služby v oblasti zdravotnické péče, vzdělání, zemědělství a infrastruktury jsou zajišťovány provinční vládou. Federální vláda může sice vydávat zákony v těchto oblastech, nicméně pouze formuluje národní politiku a pevně v rukou má pouze mezinárodní aspekty těchto služeb.

Severozápadní pohraniční provincie a FATA

Severozápadní pohraniční provincie je jedním z území, které disponuje širokou autonomií. Navíc jde o území, které přímo sousedí s pákistánskou nejproblémovější oblastí FATA. Severozápadní pohraniční provincie je rovněž strategickým územím, které sousedí s pákistánskou částí Kašmíru. Proto se pákistánská vláda snaží získat nad tímto územím větší kontrolu. Doposud však neúspěšně, a proto byl alespoň v roce 2001 zaveden nový systém lokálních vlád. Provincie byla rozdělena na 24 distriktů. Distrikty jsou dále rozděleny na další samosprávné jednotky. Lokální sněmy těchto samosprávných jednotek poté volí demokratickou cestou starosty (v urdštině „nazím“), kterými musí být ze třiatřiceti procent ženy.
Je však otázkou, zda pákistánská vláda zvolila správnou cestu pro získání kontroly nad danou oblastí. Reforma z roku 2001 způsobila, že v celém Pákistánu existuje přes 5000 lokálních vlád. Vzhledem k tomu, že federální vláda nemá pod kontrolou ani vlády na úrovni provincií, je těžké si představit, že kontroluje vlády na těch nejnižších lokálních úrovních. Roztříštěnost politické administrativy v boji proti terorismu příliš nepomáhá. V nižších administrativních jednotkách mají navíc silnou pozici policejní úřady, které musí podávat „nazímovi“ pravidelné zprávy, což vede ke korupci.

Situaci v oblasti FATA popsal odborník Jan Marek takto: „Do tzv. Federálně spravované kmenové oblasti FATA… sice vstoupit můžeme, ale jen na vlastní nebezpečí; tam pravomoc pákistánské vlády nesahá. Na pomoc policistů ani jinde příliš nespoléhejme, o jejich spojení se zločineckými bandami se vyprávějí neuvěřitelné zkazky. Známý policejní vtip s nadsázkou říká, že americký policista zná zločince 24 hodin po činu, kdežto pákistánský 24 hodin před činem. Rozhodně se vyvarujme styku s drogovými dealery… Militantní organizace islamistů odmítají vládní podporu Spojeným státům a ukrývají uprchlé ozbrojence z Al-Káidy a Tálibánu, zejména v paštúnských oblastech podél afghánské hranice… Vyhýbat bychom se měli i ubytování v nejlevnějších hotýlcích, zvláště v Láhauru, v nichž turisty běžně okrádá dokonce personál.“ (Marek 2002: 195-196)
Uvědomme si navíc, že Jan Marek takto vylíčil situaci v oblasti FATA v roce 2002 a od té doby se bezpečnostní situace na pákistánsko-afghánských hranicích zhoršila. Jenom za listopad 2008 zažil Pákistán několik teroristických útoků v blízkosti afghánských hranic. V úterý 25. listopadu zaútočili teroristé v Bájauru a ve městě Bannu, o den dříve vybuchla bomba v Péšaváru, atd.

Kroky pákistánské vlády

Pákistánská vláda nemá jednoduchou pozici. Kromě špatné bezpečnostní situace blízko afghánsko-pákistánských hranic musí řešit i ekonomické problémy, které jsme rozebrali v minulé analýze. Přesto se Pákistán snaží proti terorismu aktivně bojovat, a to hlavně prostřednictvím mezinárodní spolupráce.
Dne 27. října 2008 proběhlo v Islámábádu oficiální setkání kmenových náčelníků mezi afghánskými a pákistánskými zástupci. Kromě oficiálních politiků se schůzky účastnily také paštunské kmeny a jejich vůdci. Pákistánský ministr zahraničí prohlásil, že Pákistán a Afghánistán spolu musí do budoucna spolupracovat, protože stojí tváří v tvář hrozbě terorismu.
O měsíc později, 27. listopadu, navštívil pákistánský ministr zahraničí Šáh Mahmúd Quréší indickou vládu. Po setkání prohlásil, že Pákistán je do budoucna připraven spolupracovat s Indií v boji proti terorismu, a že je třeba urovnat spory o Kašmír.
Ve stejný den přiletěla do Islámábádu navštívit prezidenta Zardárího ministryně zahraničních věcí USA Condoleezza Riceová. Kromě bezpečnostní situace projednávali také ekonomické záležitosti, vzájemnou bilaterální spolupráci, výsledky jednání skupiny FOP (Friends of Pakistan), atd.
O den později, 28. listopadu, navštívil pákistánský premiér Jusuf Ráza Gílání Washington. Pákistánský předseda vlády prohlásil, že Pákistán stojí „v první linii“ boje proti terorismu.
Ve stejný den se konalo v Islámábádu bezpečnostní setkání pákistánských politiků. Prezident Zardárí zde prohlásil, že jedinou možností jak zlikvidovat terorismus v zemi je totální válka až do zabití posledního extrémisty.
Vláda provádí také změny v bezpečnostních strukturách země. Nejprve bylo dne 25. listopadu rozpuštěno politické křídlo tajné služby ISI a v pátek 28. listopadu rozpustila vláda Národní bezpečnostní sněm, který založil bývalý prezident Mušarraf. Vláda chce do budoucna spoléhat na několik spolupracujících institucí , a ne na jednu silnou organizaci.
Co se týče kroků v Severní oblasti, musíme je brát s nadsázkou, protože jsou spíše z pohledu kašmírského obyvatele, který se chce připojit k Indii. Pákistán podporuje separatistické organizace, z nichž nejznámější je Lashar - E - Taiyba. Pákistánské vláda není ochotná přijmout nezávislý stát nebo moderní transparentní demokratický systém v oblasti. V některých oblastech jako je třeba Gilgit-Baltistan jsou omezována lidská práva. Podle americké organizace pro lidská práva Freedom House tato oblast nemá demokraticky volené shromáždění, ústavu nebo nezávislé soudnictví. Federální vláda v Islámábádu vládne na území prostřednictvím ministerstva pro Kašmír a Severní oblasti.
Vládá se snaží na izolovaném území kašmíru, které je obklopené horami vybudovat tranzitní cesty a zprostředkovat obchod. Tento krok vítá i Indie, která ho považuje za kladný krok na cestě k příměří.

Komentář:

Řekli jsme již několikrát, že odstranit terorismus z Pákistánu a pohraničí bude vyžadovat ještě spoustu práce a námahy. Pákistán musí také řešit i jiné problémy (hroutící se ekonomiku, chudobu, výskyt malárie, obchodování s drogami a se zbraněmi, nedostatečnou infrastrukturu, nedostatek elektřiny, atd.). Po pádu prezidenta Mušarafa a nástupu prezidenta Zardárího a nové vlády se bezpečnostní situace v oblastech Severozápadní pohraniční provincie a FATA ještě více zhoršila. Nemůžeme však vládu premiéra Gíláního a prezidenta Zardárího tak snadno odsuzovat. Zlikvidovat extrémistická hnutí se nepodaří za jeden den. Vláda začala provádět reformy bezpečnostních struktur a snaží se aktivně spolupracovat se zahraničím v oblasti ekonomiky i boje proti terorismu. Uvidíme, zda budou mít tyto kroky pozitivní či negativní efekt. Uvidíme také, zda se vláda odhodlá ke změnám politického systému tak, aby měla větší kontrolu nad děním v provinciích a hlavně v oblasti FATA.
Území Kašmíru je po staletí velice problémové. Přelévaly se přes něj silnější národy, které jej začleňovaly pod své území. Obyvatelé země ,známé dnes jako Kašmír a Džammúd, neměli v minulosti a nemají ani dnes právo na sebeurčení a je škoda, že na konci 40. let Hari Singh nepožádal OSN o pomoc při vytvoření samostatného Kašmíru.
I když jsou dosti zajímavé tendence, které se objevují v různých zdrojích, Pákistán je označován za viníka v již přes padesát let stále trvajícím sporu o toto území. Je to patrné z neoficiální podpory teroristických organizací, které operují na zmíněném území.
Kromě strategického významu se objevují i další faktory. Ze strany Indie jsou to mnohá hinduistická svatá místa, která se v oblasti nacházejí. Příkladem může být skalní Vaishno svatyně Davi. Ta je ve městě Katra.
Důvod proč je pákistánská vláda neschopná své území dokonale ovládat je i obrazem minulé analýzy týkající se ekonomiky.


Seznam literatury:

Marek, J. Pákistán. 1. vyd., Praha: Libri, 2002. 204 s.

Baar, V. Národy na prahu 21. století emancipace nebo nacionalismus?. 1. vyd., Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. 416 s.

Pak-Afghan mini jirga begins; Pakistan committed to ensure regional peace: Qureshi. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57096&Itemid=2

Pak-Afghan jirga starts in cordial atmosphere. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit.2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=57156&Itemid=2

Pakistan ready to cooperate at all levels with India to fight against terrorism. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60471&Itemid=1

Condoleeza Rice calls President Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60507&Itemid=1

Promoting regional peace, security Pakistan’s top priority: Qureshi. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28]. http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60490&Itemid=1

PM Gilani says Pakistan totally against terrorism. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60564&Itemid=1

No choice but to fight militants till end: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60630&Itemid=1

PM announces to dissolve NSC. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60637&Itemid=1

No choice but to fight militants till end: Zardari. Associated Press of Pakistan [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60630&Itemid=1

FACTBOX-Security developments in Pakistan, Nov 25. Reuters India [online]. 2008, [cit. 2008-11-28].
http://in.reuters.com/article/companyNews/idINISL25692120081125

Ministry of Information Broadcasting. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.pak.gov.pk/structure_government.aspx

Ministry of Information Broadcasting. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.pak.gov.pk/districtPK.aspx

NWFP Government. [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.nwfp.gov.pk/

Unitednations military observer groupin India and Pakistan [online]. [cit. 2008-11-28]. http://popp.gmu.edu/resource-bk/mission/unmogip.html

Government [online]. [cit. 2008-11-28].
http://www.ajk.gov.pk/site/index.php